Berbeři: Všechno, co jste chtěli o původních obyvatelích severní Afriky vědět

Jako Berbery souhrnně a obecně označujeme africké národy žijící v severní části Afriky. Zatímco dříve obývali souvislý pás od Kanárských ostrovů přes Maroko až po Egypt, dneska se dají vypátrat v Maroku, Alžírsku, Mali, Nigeru a Tunisku. Poskromnu jich žije v Egyptě a v Libyi.

• Kdo jsou Berbeři?
• Jak Berbeři vypadají?
• Berbeři a tradiční oděv
• Jak Berbeři žijí?
• Berbeři a náboženství
• Berbeři a jazyk
• Berbeři a Tuaregové
• Berberské památky a místa

Antropologové a etnologové Berbery označují za ukázkovou tradiční společnost, jejíž původ se datuje až 7 000 př. n. l. To v reálu znamená, že vztahy v populaci tvoří hlavně příbuzenské svazky. Nejčastěji žijí v menších městech nebo na vesnicích, nebývají úplně gramotní a chod světa si vykládají animisticky, i když se kloní i k islámu. Jejich kultura je ale samozřejmě do značné míry „ohrožována“ turismem.

Pro Berbery jsou ovšem turisti vítaným přilepšením. Za nějaké ty drobné se nechají vyfotit a ukážou vám třeba svoje zvyky, případně vás vezmou k sobě domů na exkurzi a pohostí vás. Pro nás je neskutečná exotika a jiný svět, pro ně čím dál častější realita.

Původní Berbeři ale nebyli žádní „žabaři“, naopak. Ve starověku vybudovali transsaharský obchodní systém, jehož součástí byly karavanní cesty, ksary (opevněné vesnice) a kasby (pevnostní úkryty před nájezdníky). Od 7. století byli Berbeři tlačeni Araby do vnitrozemí a usazovali se například u saharských oáz.

• TOP arabská jídla: nahlédněte do tajů exotické kuchyně.

K berberské příslušnosti se v současnosti hlásí asi 40 miliónů osob, respektive tolik jich mluví některým z berberských jazyků. Asi polovina jich žije v Maroku. A mimochodem – mají radši, když se jim říká Amazigh, což můžeme přeložit jako svobodný člověk nebo svobodný národ.

Možná vás překvapí, že kolem sebe neuvidíte jediného šedivého Berbera. Je to tím, že starším příslušníkům vlasy nešediví, nýbrž vypadávají – tím víc, čím víc a déle se jim do pokožky na hlavě opírá slunce. Ta se vysušuje a vlasy nakonec už neudrží. Některé ženy se zdobí make-upem z henny.

Berbera dost možná poznáte i podle tradičního oděvu, jímž je dželaba. Jde o dlouhý volný plášť s dlouhými rukávy a s kapucí zakončenou do špičky. Dželaba slouží jako ochrana před rozmary počasí, ale považuje se i za společenský oděv.

Dželaba se dělá ve dvou variantách – letní z bavlny a zimní z vlny. Co se barev týče, fantazii ani ničemu jinému se při výrobě dželaby meze nekladou.

Pravděpodobně nejpopulárnější je dželaba v Maroku, kde ji nosí úplně všichni – muži, ženy i děti.

Berbeři hodně staví na pospolitosti. Na venkově spolu žijí rodiny i celé klany, čemuž je uzpůsobena i zdejší architektura. Celé generace tak obývají jedno místo, nebo zčásti, případně úplně kočují.

Berbeři mívají svá plátěná obydlí často v pouštních oázách, kde chovají kozy a velbloudy, pokud tedy nejde o kočovníky. Se tradičním způsobem jejich života se máte možnost seznámit na našich poznávacích zájezdech do Maroka a zájezdech do Alžírska.

V 16 letech je mladý Berber považován za dospělého, kolem 40. roku života patří k těm starším svého kmene a zpravidla umírá nedlouho po 50. narozeninách.

Silný vliv Arabů od 7. století měl vliv i na náboženství Berberů – ti totiž poměrně svorně přijali islám a Arabové je prohlásili za své spoluvěrce.

Předtím ale uznávali více božstev a cizí jim údajně nebyl animismus. Náboženství se často lišilo i lokálně.

Berberských jazyků je hned několik a obvykle se používají vedle arabštiny. Nová marocká ústava z roku 2011 dokonce umožňuje využívat berberštinu jako úřední jazyk, tedy v Maroku.

Berberské jazyky jsou si podobné, jde například o tamašek (tím hovoří Tuaregové), riff, kabylštinu a vymřelý jazyk zvaný guančtina, kterým mluvili Berbeři na Kanárských ostrovech. Tyto jazyky pak mají ještě své dialekty.

Zajímavé je například to, že stará berberština došla změn vlivem féničtiny, a když severní Afriku dobyli Římané, převzala i některá slova z latiny. Velkou roli pak hrála i arabština, která ovšem obstála jako silnější jazyk, a v současnosti je možné vypozorovat i některá slova přejatá z evropských jazyků, hlavně pak z francouzštiny.

Jedním z berberských národů, o nichž patrně značná část z nás má nějaké povědomí, jsou Tuaregové. Jde o berberský národ, který sídlil ve středozápadní části Sahary. Tuaregů jsou asi 4 milióny a živí se hlavně jako kočovní pastevci. Mluví tamaškem a sami se označují jako Kel Tamašek. Obývají oblast o rozloze asi 2 miliónů kilometrů čtverečních v pěti státech – v Alžírsku, Libyi, Nigeru, Mali a v Burkině Faso.

Po celém světě je velmi známé hudební seskupení Tinariwen, uchovávající tradici národa Tuaregů a zároveň otevřenost jiným vlivům.

Bez zajímavosti není ani to, že společnost Tuaregů je matriarchální. Muži se starají o obživu a chrání rodinu, ženy jsou majitelkami stanu a jeho vybavení. Když se řeší společenská situace, ženy mají velké slovo.

Při svých toulkách severní Afrikou se může setkat s Berbery samotnými, ale jejich život můžete prozkoumat i skrze jejich památky. Vypíchnout můžeme třeba tyto:

Medracen – královská hrobka v Alžírsku, typická ukázka hrobky typu bazina. Tyto stavby vznikaly na okrajích pouští a měly kamennou konstrukci. Hrobka na východě Alžírska, kterou zmiňujeme, byla postavena pro neznámého krále Numidie během 4. století př. n. l. Je kruhová, v průměru má 59 metrů, je osazena kuželovitou střechou a obehnána 60 dórskými sloupy, což svědčí o řeckém vlivu.

Dougga – v tuniském městě Dougga najdeme libyjsko-punské mauzoleum. Stojí tu 21 metrů vysoká stavba se třemi segmenty, na podstavci s pěti schody. Na vnější fasádě si určitě všimnete sochařských elementů. Vstupní otvor pak vede do pohřební komory.

Kutubíja – v dnešním Maroku, konkrétně v Marrákeši, je k vidění mešita Kutubíja z poloviny 12. století, která je typickou ukázkou almohadské a marocké architektury mešit. Zdejší minaret (vysoký 77 metrů, postavený na konci 12. století) považují Maročané za symbol města.

Warzazát – v Maroku ještě zůstaňme. Toto místo je známé pod svým přízviskem Pouštní brána a rádi tu natáčí filmaři z celého světa. Ve městě je například několik opevněných residencí typu kasba.

Ait Ben Haddou – další zajímavost a nachází se jen kousek od Warzazátu. Jde o v současnosti unikátní příklad opevněné berberské vesnice na bývalé karavanní cestě, která spojovala Marrákeš se Saharou. Zajímavé je například to, že základní stavebním materiálem je jíl. Původní opevnění tu bylo už v 11. století, ale dnešní podobu získalo až v 17. století. Uvnitř je k vidění kasba, stejně jako ve Warzazátu.