Arabská kuchyně a jídla: Poznejte TOP národních jídel

Arabská kuchyně je pestrá, plná vůní, chutí, vždy z čerstvých surovin a velmi zdravá. A není to zdaleka jen kebab nebo falafel. Jaké jsou národní pokrmy arabských zemí?

Sestavili jsme žebříček TOP jídel, které nám chutnají nejvíc. Které byste si dali nejradši vy a které jste už měli možnost ochutnat? Podělte se s ostatními v komentářích.

• Kibbeh (Libanon)
• Kuskus (Maroko)
• Kibbeh Bil Sanieh (Sýrie)
• Musakhan (Palestina)
• Mansaf (Jordánsko)
• Zerb (Beduinská kuchyně)
• Shuwa (Omán)
• Saltah (Jemen)
• Masgouf (Irák)
• Falafel (Univerzální street food jídlo)
• Biryani (Pakistán)
• Merguez (Alžírsko)
• Kabsa (Saúdská Arábie)
• Ful (Súdán)

Kibbeh (Libanon)

Trochu provokativně dáváme libanonský národní pokrm „až“ na páté místo. Libanonská kuchyně bývá často považována za nejlepší arabskou kuchyni. Je samozřejmě vynikající a možná i nejlepší, ale faktem je, že její popularita přímo souvisí s velikostí komunity Libanonců žijící ve světě, kteří ji proslavili. Libanonská kuchyně patří do rodiny tzv. levantských zemí a je velmi podobná kuchyním Jordánska, Sýrie a Palestiny.

A co je tedy kibbeh? jsou to smažené koule nebo šišky z bulguru a mletého jehněčího nebo někdy kuřecího masa. Podává se tradičně s chlebovými pita plackami, jogurtovým dipem a salátem.

Kuskus (Maroko)

Marocká kuchyně se od té z Levanty poměrně liší. Je to dáno jak odlišnou geografickou polohou tak jinými kuchyněmi, které ji ovlivnily. V Maroku a jeho tradičních jídlech najdete inspiraci berberské, arabské, středomořské a africké kuchyně.

Národním jídlem je jednoznačně kuskus, který se připravuje v tradičních hliněných kónických nádobách zvaných tažín. Spolu s kuskusem se v nich dusí maso, zelenina, bylinky, často také olivy a různé ovoce. Díky tvaru tažínu, jsou jídla v něm připravená krásně šťavnatá a všechny chutě a vůně se dokonale promíchají.

Kibbeh Bil Sanieh (Sýrie)

Syrská kuchyně je velmi podobná té libanonské a její národní pokrm je vlastně zdravější variantou libanonského kibbehu. Není totiž smažený, ale peče se v troubě a připomíná slaný koláč.

Jmenuje se Kibbeh Bil Sanieh a skládá se ze tří vrstev masa a cibule. Horní a spodní vrstva je z mletého masa, bulguru, směsi koření a cibulové pasty. Střední vrstva je z jemně nasekaného masa restovaného s cibulí a pražených piniových oříšků. Takto připravené maso se dá mezi spodní a vrchní vrstvu a peče se po dobu 40-50 minut. Kibbeh Bil Sanieh se podává s jogurtem jako kousky dortu.

Musakhan (Palestina)

Nepleťte si palestinský národní pokrm s řeckou musakou, která se dost odlišuje. Musakhan je chuťově bohaté jídlo z kuřete pečeného s cibulí, škumpy, nového koření, šafránu a smažených piniových oříšků podávané na chlebových plackách muhammar.

Kromě Palestiny je populární i v sousedním Izraeli, především u arabské menšiny a syrských drúzů.

Mansaf (Jordánsko)

Jordánský národní pokrm mansaf to u nás vyhrává díky své propracovanosti a také rituálům spojených s jeho podáváním a konzumací. Je to opravdu slavnostní jídlo, jak se na národní pokrm sluší a patří. Připravuje se ze skopového masa (někdy se nahrazuje kuřecím), které se vaří spolu s cibulí, česnekem a bobkovým listem v omáčce, jejíž základ tvoří sušený jogurt z kozího mléka zvaný džamíd.

• Psali jsme také o nápojích a stravování v Jordánsku.

Hotový mansaf se podává na velkém tácu s vařenou rýží, tenkými chlebovými plackami, dochucuje se kořenící směsí baharat, praženými mandlemi, piniovými oříšky a zelenou petrželkou. V Jordánsku je tradiční součástí slavnostní tabule při svatbách, narozeninách, Svátku oběti a podobných příležitostech.

Konzumuje se tradičně ve stoje a všichni strávníci jedí ze společného tácu. Muži jí pravou rukou a ženy lžící.

Recept na mansaf částečně vychází z původní beduínské stravy, ale rýže a džamíd se začaly používat až v průběhu dvacátého století. Pověst mansafu jako jordánského národního jídla tak vznikla až za vlády Hášimovců z potřeby vybudovat specifickou identitu mladého státu.

Zerb (beduínská kuchyně)

Zerb je tradiční beduínský pokrm a moje nejoblíbenější jídlo arabské kuchyně. Je to vlastně takové podzemní barbecue. Do drátěného koše se dá jehněčí, skopové a kuřecí maso, brambory, cibule a další zelenina. Ten se pak spustí do jámy v zemi, na jejímž dně jsou rozžhavené uhlíky, přikopí se a dokonale utemuje hlínou a pískem. Takhle se nechá 2 – 3 hodiny grilovat, dusit, udit a vařit zároveň a výsledkem je dokonalá chuťová bomba v podobě křehkého a šťavnatého masa a zeleniny.

Tuto lahůdku si můžete vychutnat třeba v poušti Wádí Rum na našich zájezdech do Jordánska.

Shuwa (Omán)

Ománská kuchyně si obvykle vystačí s několika surovinami. Jejich umným mísením však může vzniknout nespočet dobrot, tak vynikajících a pro nás zvláštních, že na ně nedokážete zapomenout.

Shuwa je v Ománu sváteční pokrm. Jde o kozí nebo jehněčí maso pečené velmi dlouho v podzemní peci. Díky tomu je při konzumaci neuvěřitelně jemné. Před samotnou tepelnou úpravou je ale třeba ho řádně okořenit a přidat k němu vybrané bylinky, nesmí chybět česnek a olej.

K masu se pak často servíruje rýže basmati s troškou citrónové šťávy, špetkou skořice a zázvoru, s cibulí a šafránem.

Saltah (Jemen)

Jemenská kuchyně vychází z tradiční arabské, ale můžeme si v ní všimnout vlivů kuchyně indické a turecké. Pokud někdy ochutnáte nějakou tu klasickou jemenskou pochoutku, pravděpodobně se setkáte s nejpoužívanější směsí koření hawaij, složenou z anýzu, fenyklu, zázvoru a kardamomu.

Saltah býval pokrm chudých vařený ze zbytků potravin, které věnovala bohatší vrstva. V severní části Jemenu se s ním setkáte častěji než kdekoli jinde. Servíruje se zpravidla k obědu. Jeho základem je guláš (maraq), následuje pěna z rostlinky zvané pískavice řecké seno a zapomenout se nesmí na směs koření sahawiq (česnek, chilli papričky, rajčata a vybrané rozemleté bylinky).

Saltah se obvykle podává s plochým chlebem (khubz mulawah), strávníci ho používají k nabírání pokrmu.

Masgouf (Irák)

Irácká kuchyně je typická tím, že na rozdíl od tradiční arabské používá o něco méně koření. I tak si ale pochutnáte a zakusíte nádech exotiky. Ačkoli tím pravděpodobně nejrozšířenějším pokrmem v Iráku je kebab, představíme vám tu pokrm zvaný masgouf.

Masgouf je ryba marinovaná se solí, s olivovým olejem a tamarindem, který se dodnes v některých částech světa užívá jako léčivo (např. k tišení horeček). Nejčastěji jde o sladkovodního kapra, i proto se hodně jí hlavně ve městech podél řeky Tigris.

Běžné je i vynechání marinády (pokud je ryba čerstvá), následuje jen osolení ryby a pečení na otevřeném ohni. Díky soli vzniká nezaměnitelná křupavá krusta a zážitek je skutečně delikátní.

Falafel (Univerzální street food jídlo)

Původ falafelu, oblíbeného pokrmu na Blízkém východě, není jasný. Jedl se už totiž ve starověkém Egyptě.

Falafel jsou kuličky z rozdrcené cizrny nebo zelených fazolí. Cizrna neboli římský hrách je luštěnina, která má vysoký obsah vlákniny. K ochucení falafelu se používá koriandr, římský kmín, česnek a čerstvá petržel. Všechno se smíchá a smaží několik minut na oleji.

Nejčastěji se falafel podává v pita chlebu s humusem, jehož hlavní složkou je sezamová pasta nazývaná tahini. Oválná placka se rozřízne a naplní jako kapsa samými chutnými ingrediencemi.

Biryani (Pakistán)

Biryani je tradiční jídlo oblíbené arabské části populace v Pákistánu a Indii, které pravděpodobně pochází z Persie. Je to jemně kořeněný masitý nebo zeleninový pokrm s rýží basmati. Tato rýže s aromatickou vůní se pěstuje v Indii a Pákistánu na úpatí Himálají.

Biryani bylo původně jídlem pro vyšší společenské vrstvy. V upravené, vegetariánské podobě se pak rozšířilo i mezi obyčejným lidem. V tradičních receptech se používá co nejvíce původních surovin, například kokosové a kozí mléko, máslo ghí, koriandr, kurkuma, badyán, chilli, zázvor, kari listy, fenykl, římský kmín, kardamom.