Arabská kuchyně a jídla: Poznejte TOP národních jídel
Arabská kuchyně je pestrá, plná vůní, chutí, vždy z čerstvých surovin a velmi zdravá. A není to zdaleka jen kebab nebo falafel. Jaké jsou národní pokrmy arabských zemí?
Sestavili jsme žebříček TOP jídel, které nám chutnají nejvíc. Které byste si dali nejradši vy a které jste už měli možnost ochutnat? Podělte se s ostatními v komentářích.
Kibbeh (Libanon)

Trochu provokativně dáváme libanonský národní pokrm „až“ na páté místo. Libanonská kuchyně bývá často považována za nejlepší arabskou kuchyni. Je samozřejmě vynikající a možná i nejlepší, ale faktem je, že její popularita přímo souvisí s velikostí komunity Libanonců žijící ve světě, kteří ji proslavili. Libanonská kuchyně patří do rodiny tzv. levantských zemí a je velmi podobná kuchyním Jordánska, Sýrie a Palestiny.
A co je tedy kibbeh? jsou to smažené koule nebo šišky z bulguru a mletého jehněčího nebo někdy kuřecího masa. Podává se tradičně s chlebovými pita plackami, jogurtovým dipem a salátem.
Kuskus (Maroko)

Marocká kuchyně se od té z Levanty poměrně liší. Je to dáno jak odlišnou geografickou polohou tak jinými kuchyněmi, které ji ovlivnily. V Maroku a jeho tradičních jídlech najdete inspiraci berberské, arabské, středomořské a africké kuchyně.
Národním jídlem je jednoznačně kuskus, který se připravuje v tradičních hliněných kónických nádobách zvaných tažín. Spolu s kuskusem se v nich dusí maso, zelenina, bylinky, často také olivy a různé ovoce. Díky tvaru tažínu, jsou jídla v něm připravená krásně šťavnatá a všechny chutě a vůně se dokonale promíchají.
Kibbeh Bil Sanieh (Sýrie)

Syrská kuchyně je velmi podobná té libanonské a její národní pokrm je vlastně zdravější variantou libanonského kibbehu. Není totiž smažený, ale peče se v troubě a připomíná slaný koláč.
Jmenuje se Kibbeh Bil Sanieh a skládá se ze tří vrstev masa a cibule. Horní a spodní vrstva je z mletého masa, bulguru, směsi koření a cibulové pasty. Střední vrstva je z jemně nasekaného masa restovaného s cibulí a pražených piniových oříšků. Takto připravené maso se dá mezi spodní a vrchní vrstvu a peče se po dobu 40-50 minut. Kibbeh Bil Sanieh se podává s jogurtem jako kousky dortu.
Musakhan (Palestina)

Nepleťte si palestinský národní pokrm s řeckou musakou, která se dost odlišuje. Musakhan je chuťově bohaté jídlo z kuřete pečeného s cibulí, škumpy, nového koření, šafránu a smažených piniových oříšků podávané na chlebových plackách muhammar.
Kromě Palestiny je populární i v sousedním Izraeli, především u arabské menšiny a syrských drúzů.
Mansaf (Jordánsko)

Jordánský národní pokrm mansaf to u nás vyhrává díky své propracovanosti a také rituálům spojených s jeho podáváním a konzumací. Je to opravdu slavnostní jídlo, jak se na národní pokrm sluší a patří. Připravuje se ze skopového masa (někdy se nahrazuje kuřecím), které se vaří spolu s cibulí, česnekem a bobkovým listem v omáčce, jejíž základ tvoří sušený jogurt z kozího mléka zvaný džamíd.
- Psali jsme také o nápojích a stravování v Jordánsku.
Hotový mansaf se podává na velkém tácu s vařenou rýží, tenkými chlebovými plackami, dochucuje se kořenící směsí baharat, praženými mandlemi, piniovými oříšky a zelenou petrželkou. V Jordánsku je tradiční součástí slavnostní tabule při svatbách, narozeninách, Svátku oběti a podobných příležitostech.
Konzumuje se tradičně ve stoje a všichni strávníci jedí ze společného tácu. Muži jí pravou rukou a ženy lžící.
Recept na mansaf částečně vychází z původní beduínské stravy, ale rýže a džamíd se začaly používat až v průběhu dvacátého století. Pověst mansafu jako jordánského národního jídla tak vznikla až za vlády Hášimovců z potřeby vybudovat specifickou identitu mladého státu.
Zerb (beduínská kuchyně)


Zerb je tradiční beduínský pokrm a moje nejoblíbenější jídlo arabské kuchyně. Je to vlastně takové podzemní barbecue. Do drátěného koše se dá jehněčí, skopové a kuřecí maso, brambory, cibule a další zelenina. Ten se pak spustí do jámy v zemi, na jejímž dně jsou rozžhavené uhlíky, přikopí se a dokonale utemuje hlínou a pískem. Takhle se nechá 2 – 3 hodiny grilovat, dusit, udit a vařit zároveň a výsledkem je dokonalá chuťová bomba v podobě křehkého a šťavnatého masa a zeleniny.
Tuto lahůdku si můžete vychutnat třeba v poušti Wádí Rum na našich zájezdech do Jordánska.
Shuwa (Omán)

Ománská kuchyně si obvykle vystačí s několika surovinami. Jejich umným mísením však může vzniknout nespočet dobrot, tak vynikajících a pro nás zvláštních, že na ně nedokážete zapomenout.
Shuwa je v Ománu sváteční pokrm. Jde o kozí nebo jehněčí maso pečené velmi dlouho v podzemní peci. Díky tomu je při konzumaci neuvěřitelně jemné. Před samotnou tepelnou úpravou je ale třeba ho řádně okořenit a přidat k němu vybrané bylinky, nesmí chybět česnek a olej.
K masu se pak často servíruje rýže basmati s troškou citrónové šťávy, špetkou skořice a zázvoru, s cibulí a šafránem.
Saltah (Jemen)

Jemenská kuchyně vychází z tradiční arabské, ale můžeme si v ní všimnout vlivů kuchyně indické a turecké. Pokud někdy ochutnáte nějakou tu klasickou jemenskou pochoutku, pravděpodobně se setkáte s nejpoužívanější směsí koření hawaij, složenou z anýzu, fenyklu, zázvoru a kardamomu.
Saltah býval pokrm chudých vařený ze zbytků potravin, které věnovala bohatší vrstva. V severní části Jemenu se s ním setkáte častěji než kdekoli jinde. Servíruje se zpravidla k obědu. Jeho základem je guláš (maraq), následuje pěna z rostlinky zvané pískavice řecké seno a zapomenout se nesmí na směs koření sahawiq (česnek, chilli papričky, rajčata a vybrané rozemleté bylinky).
Saltah se obvykle podává s plochým chlebem (khubz mulawah), strávníci ho používají k nabírání pokrmu.
Masgouf (Irák)

Irácká kuchyně je typická tím, že na rozdíl od tradiční arabské používá o něco méně koření. I tak si ale pochutnáte a zakusíte nádech exotiky. Ačkoli tím pravděpodobně nejrozšířenějším pokrmem v Iráku je kebab, představíme vám tu pokrm zvaný masgouf.
Masgouf je ryba marinovaná se solí, s olivovým olejem a tamarindem, který se dodnes v některých částech světa užívá jako léčivo (např. k tišení horeček). Nejčastěji jde o sladkovodního kapra, i proto se hodně jí hlavně ve městech podél řeky Tigris.
Běžné je i vynechání marinády (pokud je ryba čerstvá), následuje jen osolení ryby a pečení na otevřeném ohni. Díky soli vzniká nezaměnitelná křupavá krusta a zážitek je skutečně delikátní.
Falafel (Univerzální street food jídlo)

Původ falafelu, oblíbeného pokrmu na Blízkém východě, není jasný. Jedl se už totiž ve starověkém Egyptě.
Falafel jsou kuličky z rozdrcené cizrny nebo zelených fazolí. Cizrna neboli římský hrách je luštěnina, která má vysoký obsah vlákniny. K ochucení falafelu se používá koriandr, římský kmín, česnek a čerstvá petržel. Všechno se smíchá a smaží několik minut na oleji.
Nejčastěji se falafel podává v pita chlebu s humusem, jehož hlavní složkou je sezamová pasta nazývaná tahini. Oválná placka se rozřízne a naplní jako kapsa samými chutnými ingrediencemi.
Biryani (Pakistán)

Biryani je tradiční jídlo oblíbené arabské části populace v Pákistánu a Indii, které pravděpodobně pochází z Persie. Je to jemně kořeněný masitý nebo zeleninový pokrm s rýží basmati. Tato rýže s aromatickou vůní se pěstuje v Indii a Pákistánu na úpatí Himálají.
Biryani bylo původně jídlem pro vyšší společenské vrstvy. V upravené, vegetariánské podobě se pak rozšířilo i mezi obyčejným lidem. V tradičních receptech se používá co nejvíce původních surovin, například kokosové a kozí mléko, máslo ghí, koriandr, kurkuma, badyán, chilli, zázvor, kari listy, fenykl, římský kmín, kardamom.
Merguez (Alžírsko)

Jestli k Alžírsku patří nějaký pokrm, pak je to merguez. Tato pikantní klobása z jehněčího masa pochází pohoří Atlas a každému masožravci zachutná, ať mu ji naservírují čerstvou, nebo sušenou.
Důležitou složkou klobásy je harissa (ostrá směs koření), česnek, koriandr, máta a římský kmín. To vše je zabaleno do ovčích střívek.
Merguez nejlépe chutná s kuskusem, bagetkou nebo hranolky. Často se také stává součástí tažínu, jídla typického pro Maroko a Tunisko. Setkat se s ní můžete i ve Francii, kam ji přinesly tzv. černé nohy – francouzští usídlenci, kteří pobývali v Alžírsku před jeho osamostatněním.
Kabsa (Saúdská Arábie)

Za tradiční jídlo Saúdské Arábie považujeme to, které se nazývá kabsa. Historie kabsy sahá až do starověku a neodmyslitelně patří ke kočovným pastevcům a rybářům, kteří si ji připravovali ze surovin, které byly zrovna dostupné.
Kabsa se skládá z kuřecího, hovězího nebo ze skopového masa, případně z ryby. Maso se nejdřív peče, aby bylo pěkně šťavnaté. K němu patří aromatická dlouhozrnná rýže vařená v masovém vývaru. Chybět nesmí koření, které je u kabsy skutečně bohaté. Charakteristické aroma a nezaměnitelnou chuť vytváří kombinace skořice, hřebíčku, kardamom, kurkuma, muškátový oříšek a pepř.
Součástí je pak i zelenina (rajčata, mrkev, cibule, paprika), sušené ovoce (rozinky, datle, švestky) a oříšky.
Příprava této dobroty může připomenout nám o něco známější španělskou paellu.
Ful (Súdán)

Ačkoli má Ful svůj původ ve starověkém Egyptě, je jídlem typickým pro Súdán. Jde o směs fazolí fava, které se uvaří doměkka a pak se rozmixují na kaši. K nim se přidají další ingredience – cibule, rajčata, olivový olej, česnek, papriky, citrónová šťáva a petrželka. Občas se servíruje s vejcem, jogurtem nebo sýrem a chybět nemůže koření, díky němuž je pokrm pikantní.
Ful je oblíbený pro své výživové hodnoty, dokáže na dlouho zasytit. Súdánci si ho dopřávají k snídani nebo svačině.
Dobrou chuť všem.
[…] a tisíce hvězd každého dostanou. Večer nám připraví vynikající beduínské barbecue Zerb a posedíme dlouho do noci v přátelské atmosféře se sklenkou čaje a třeba i vodní […]
[…] TOP arabská jídla: nahlédněte do tajů exotické kuchyně. […]
[…] Mohlo by vás zajímat: Arabská kuchyně a jídla: Poznejte TOP národních jídel […]
[…] Wádí Rum se přezdívá také Měsíční údolí a je jedinečné svým zbarvením do červena, unikátními skalními útvary a dlouhou historií osídlení sahající až do pravěku. Rezervace má velikost 720km2, je protkána sítí turistických stezek a najdete tu mnoho beduínských kempů (víte, co je v nich oblíbeným pokrmem?). […]
[…] Jordánské jídlo a na co si dát pozor. […]