Arabština: 16 věcí, které o ní nejspíš nevíte

Někomu může znít nezajímavě, jinému jako krásná zaklínadla. Vlastní úsudek si na arabštinu můžete udělat při našem jedinečném společném tripu po Jordánsku, ale také po Maroku, Alžírsku a dalších destinacích.

Arabština je pro nás Čechy coby semitský, afroasijský jazyk nesrozumitelná, o to zajímavější vám ale možná přijdou fakta, která jsme pro vás pro zajímavost vybrali.

1. Dějiny arabštiny spadají až do 4. století
2. Spisovnou arabštinou mluví jen vzdělanci
3. Čtení zprava doleva a další záludnosti
4. Jen tři samohlásky
5. Zapomeňte na slovesa být a mít
6. Každý znak vypadá jinak podle polohy ve slově
7. Více než 250 miliónů rodilých mluvčích
8. Arabština jako úřední jazyk
9. Dva časy, tři pády, tři čísla
10. Slova vznikají třemi způsoby
11. Vyjádřit lásku není jednoduché
12. A co teprve velbloudi…
13. I my používáme slova převzatá z arabštiny
14. Ztraceno v překladu
15. Hlásky, které se v jiných jazycích nepoužívají
16. Jazyk, který zapisuje i ráz

Arabština má několik vrstev a regionálních variant, které se od sebe často velmi liší. Maročan používá úplně jinou hovorovou arabštinu než například Libanonec a pokud oba budou mluvit tak jak jsou zvyklí, nebudou si ani rozumět. Naštěstí existuje moderní spisovná arabština (fusha), která vychází z Koránu a je zjednodušená. Té rozumí všichni, kdo vychodili alespoň základní školu. Fushou se také mluví v televizi a jsou v ní napsány noviny a knihy. Na ulici a při běžné komunikaci ale mluví spisovnou arabštinou v arabském světě snad jen vzdělanci. Z hovorových varaiant arabštiny překračuje hranice svého regionu hlavně egyptská arabština díky velkému množství telenovel, kde se „egyptština“ vyskytuje. Tyhle seriály jsou totiž populární v celém arabském světě.

Až zavítáte třeba na poznávací zájezd do Jordánska a krátce poté absolvujete zájezd do Maroka, možná si sami všimnete, jak rozdílným nářečím se v obou státech mluví. Je to dáno nejen rozdílností v samotné arabštině, ale i přítomnosti berberského vlivu v Maroku. Na zájezdech v Alžírsku zase uslyšíte časté prokládání arabštiny francouzštinou.

Pravděpodobně jste už zaznamenali, že arabské texty se čtou zprava doleva. Možná ale nevíte, že písmo nerozlišuje malá a velká písmena ani psací a tiskací sadu.

Arabština má jen 3 samohlásky – a, i, u. V psaném textu ale zapisuje jen jejich dlouhé varianty. Takže když slovo obsahuje krátké samohlásky, musíte ho znát, abyste ho dobře přečetli.

Příklad: kniha se řekne kitáb. Dlouhé á se zapíše, ale krátké i nikoliv. Zápis slova tedy bude ktáb.

Tohle většinu nových studentů arabštiny překvapí úplně nejvíc. Arabština se skutečně v přítomném čase obejde bez sloves být a mít.

U slovesa být je to jednoduché, prostě se vynechá a místo „Já jsem muzikant“ řeknete pouze „Já muzikant“.

Se slovesem mít je to o něco složitější. Arabština skutečnost, že něco máte, opíše většinou pomocí předložek s/se a u. Takže když chcete říct, že máte novou košili, tak řeknete „Se mnou nová košile“ nebo to opíšete úplně a řeknete třeba „Já majitel nové košile“

Opravdu. Když se zadíváte na konkrétní znak na začátku, uprostřed nebo na konci slova, vždy bude vypadat jinak, tedy ne stejně jako u nás jednotlivá písmena.

Arabštinu ovládá více než 250 miliónů rodilých mluvčí, a to převážně na Blízkém východě a na severu Afriky. Jako liturgický jazyk ji používá více než miliarda osob! V Evropě zase přibývá lidí, kteří by se arabštinu chtěli učit. Arabština je tak na 4. místě ze všech jazyků podle počtu mluvčích za čínštinou, španělštinou a angličtinou.

Arabština je užívána jako úřední jazyk ve 26 zemích. Někde jako jediná, jinde se používá jako jeden z více úředních jazyků.

Arabština má pouze dva časy, dva rody a tři pády, což je v porovnání třeba s češtinou poměrně málo. Tenhle „nedostatek“ si však kompenzuje třemi čísly (singulár, duál, plurál).

Při tvorbě slov využívá arabština tři způsoby – ohýbání předpon, ohýbání přípon a ohýbání uprostřed slova. Základem arabských slov je kořen slova, který tvoří tři souhlásky a je společný pro všechna významově podobná slova. Kolem tohoto kořene se hlásky různě přeskupují a tím se mění význam.

Příklad: kořen KTB – významový základ psaní a čtení a z něho odvozená slova: kitáb (kniha), uktub (napiš), kátib (spisovatel)

Věděli jste, že existuje 14 způsobů, jak v arabštině vyjádřit lásku? Neuvěřitelných 14 různých jemných odlišností podle toho, v jaké fázi nebo v jakém postavení se lidé a vztah nachází.

Když vynecháme lásku, je docela zajímavé, že arabština má asi stovku výrazů pro velblouda. Jedním z nich je třeba i výraz pro vyděšeného velblouda.

Psali jsme také: Kompletní průvodce na českém internetu po skalním městě Petra! A tam si jízdu na velbloudovi můžete zkusit naživo.

Arabština s češtinou si rozhodně podobné nejsou, nicméně i do češtiny se zařadila slova, která mají svůj původ právě v arabštině. Třeba cukr, alkohol, limeta nebo algebra.

• Když jsme u toho cukru… Víte, co v Jordánsku rozhodně musíte ochutnat za sladkosti? Baklavu, kunafu nebo chalvu. A celkově o nápojích a stravování najdete zde.

Některé arabské básně nelze přeložit do jiných jazyků. Arabština je nesmírně krásný a poetický jazyk, který je velmi příjemný na poslech. Má velmi širokou slovní zásobu, kvůli tomu ale nelze některé básně vůbec přeložit do jiných jazyků.

V arabštině se užívá spousta hlásek, které se v češtině a dalších jazycích nevyskytují. Nejtěžší na výslovnost je „ajn“, hrdelní úžinová hláska, která se podle laického popisu podobá citoslovcích při zvracení.

V arabštině se zapisuje i ráz (hamza). Je to znak, který se uvádí taky v hebrejštině nebo v některých polynéských jazycích. V češtině známe ráz taky, jen ho nezapisujeme.