Kurdistán
Čím je Kurdistán tak výjimečný a co vše tam uvidím a zažiju?
Kurdistán je oblast zasahující do čtyř států a nabízí nepřeberné množství historických, kulturních a přírodních zajímavostí. Divoká hornatá krajina skrývá průzračné řeky, jezera, kaňony a vodopády. Najdete tu také staré křesťanské kláštery, jezídské svatyně, staré bazary a hlavně potkáte neuvěřitelně přátelské a pohostinné obyvatele, kteří vám dají najevo, jak jsou vděčni za vaši návštěvu jejich země. Seznámíte se i s komplikovanou historií tohoto často zkoušeného národa, který je nám ve skutečnostii bližší než si možná myslíte. Cesta do Kurdistánu je neobyčejný životní zážitek a jedinečná cestovatelská zkušenost.
Jaké jsou poznávací zájezdy do Kurdistánu s CK HAMIDI?
Kurdistán máme moc rádi a tomuto regionu se intenzivně věnujeme. Zájezdy pořádáme jak do tureckého, tak do iráckého Kurdistánu a oba nabízí něco společného, ale zároveň jsou i odlišné. Do budoucna chystáme i zájezd do íránského Kurdistána a jakmile to situace dovolí, vypravíme se i do Kurdistánu v Sýrii. Na našich kurdských zájezdech poznáte nádhernou a divokou přírodu, navštívíte stará města a jejich autentické bazary, historické citadely a kláštery a především poznáme každodenní život Kurdů. V Kurdistánech spolupracujeme se skvělými místními průvodci. Kurdistány jsou ve všech zemích, kde se nacházejí na periferiích, ale přitom nabízí nevšední cestovatelské destinace mimo hlavní turistické trasy
Jako vždy budou skupiny maximálně o 12 cestovatelích
NAŠE ZÁJEZDY DO KURDISTÁNU
INFORMACE O IRÁCKÉM KURDISTÁNU
Historie a zvyklosti, příroda a podnebí, jídlo, praktické informace, mapa a mnoho dalšího
ZÁKLADNÍ INFORMACE O KURDISTÁNU
Irácký Kurdistán
Irácký Kurdistán je autonomní oblast Kurdů v severovýchodním Iráku, kterou tvoří guvernoráty Halabdža, Sulajmáníja, Irbíl a Dahúk. Na východě sousedí s Íránem, na severu s Tureckem, na západě se Sýrií a na jihu s Irákem.
- ROZLOHA: 36 000 km²
- NEJVYŠŠÍ BOD: Cheekha Dar (3 611 m n. m.)
- ČASOVÉ PÁSMO: +2 hodiny od českého
- POČET OBYVATEL: 4 864 000
- JAZYK: kurdština, arabština
- NÁBOŽENSTVÍ: většinově umírněný sunitský islám, menšina šiítů, křesťanů a jezídů
- STÁTNÍ ZŘÍZENÍ: parlamentní republika
- HLAVNÍ MĚSTO: Arbíl (1 500 000 obyvatel)
- VZNIK: říjen 1991 (odchod iráckého vojska)
- PREZIDENT: Nechirvan Barzání
- PREMIÉR: Masrour Barzání
- MĚNA: írácký dinár (IQD)
- TELEFONNÍ PŘEDVOLBA: +964
INFORMACE K CESTOVÁNÍ DO KURDISTÁNU
- CESTOVNÍ DOKLAD: Občané ČR potřebují cestovní pas. Razítko z Izraele nevadí
- VÍZA A REŽIM VSTUPU: Po příletu na mezinárodní letiště v Arbílu dostanou občané ČR povolení ke vstupu do 30 dní. Pozor, toto povolení neopravňuje ke vstupu na území státu Irák, ale pouze na autonomní oblast Kurdistánu
- ČESKÝ ZASTUPITELSKÝ ÚŘAD: Generální konzulát v Erbílu, Velvyslanectví v Bagdádu
- PENÍZE: placení platebními kartami nebo výběry z bankomatů jsou v Iráckém Kurdistánu velmi omezené, často nemožné. Doporučujeme si proto vzít dostatečné množství hotovosti, nejlépe amerických dolarů, které lze bez problémů vyměnit ve směnárnách.
- DŮLEŽITÁ ČÍSLA: policie, záchranka 130 (01130 při volání z mobilního telefonu)
- INTERNET A TELEFON: Roamingové poplatky za data a volání jsou velmi vysoké. Zvažte proto pořízení místní SIM karty. Wi-Fi zdarma je dostupná ve většině hotelů a restaurací.
- ELEKTŘINA: Elektrický proud je 230V/50 Hz, zásuvky jsou 2 kolíkové, kruhové a plochá vidlička bez uzemňovacího kolíku funguje bez problému.
- CELNÍ PŘEDPISY: dovoz 1 litru alkoholu a 200 ks cigaret je povolen
INFORMACE K CESTOVÁNÍ DO KURDISTÁNU
- CESTOVNÍ DOKLAD: Občané ČR potřebují cestovní pas. Razítko z Izraele nevadí
- VÍZA A REŽIM VSTUPU: Po příletu na mezinárodní letiště v Arbílu dostanou občané ČR povolení ke vstupu do 30 dní. Pozor, toto povolení neopravňuje ke vstupu na území státu Irák, ale pouze na autonomní oblast Kurdistánu
- ČESKÝ ZASTUPITELSKÝ ÚŘAD: Generální konzulát v Erbílu, Velvyslanectví v Bagdádu
- PENÍZE: placení platebními kartami nebo výběry z bankomatů jsou v Iráckém Kurdistánu velmi omezené, často nemožné. Doporučujeme si proto vzít dostatečné množství hotovosti, nejlépe amerických dolarů, které lze bez problémů vyměnit ve směnárnách.
- DŮLEŽITÁ ČÍSLA: policie, záchranka 130 (01130 při volání z mobilního telefonu)
- INTERNET A TELEFON: Roamingové poplatky za data a volání jsou velmi vysoké. Zvažte proto pořízení místní SIM karty. Wi-Fi zdarma je dostupná ve většině hotelů a restaurací.
- ELEKTŘINA: Elektrický proud je 230V/50 Hz, zásuvky jsou 2 kolíkové, kruhové a plochá vidlička bez uzemňovacího kolíku funguje bez problému.
- CELNÍ PŘEDPISY: dovoz 1 litru alkoholu a 200 ks cigaret je povolen
BEZPEČNOST A ZVYKLOSTI V KURDISTÁNU
Na cestování do autonomní oblasti iráckého Kurdistánu je potřeba se dívat odlišně od cest do samotného Iráku. Oblast Kurdistánu, kromě sporných území, má absolutní vnitřní suverenitu a své území si spravuje samostaně včetně zajištění bezpečnosti. Autonomní vládě se po porážce Islámského státu podařilo udržet si bezpečnostní, politickou a relativně i ekonomickou stabilitu. Vstoupit na území Iráckého Kurdistánu lze navíc přímo přes mezinárodní letiště v Arbílu a zcela se tak vyhnout Iráku jako takovému.
Obecná kriminalita jako taková je v Kurdistánu naprosto minimální a bezpečnostní incidenty, do kterých by byli zapojeni turisté, se za poslední dlouhé roky žádné nestaly. V zemi je silná přítomnost kurdských ozbrojených sil, pro které je udržení bezpečnosti naprostou prioritou.
V Kurdistánu lze cestovat i samostatně, ale doporučuje se spíše doprovod místního prověřeného průvodce. Na našich zájezdech budeme vždy doprovázeni respektovaným a zcela důvěryhodným průvodcem Havalem Qaramanem.
Kurdové jsou neuvěřitelně přátelský a pohostinný národ. K cizincům se chovají s nesmírnou nákloností a snaží se, aby si vždy odnesly ten nejpříjemnější zážitek. Většinové vyznání je muslimské, nicméně Kurdové se k náboženství staví spíše vlažně a jejich víra je velmi umírněná a tolerantní.
PŘÍRODA A PODNEBÍ V KURDISTÁNU
Irácký Kurdistán je z velké části hornatý, nejvyšším bodem je 3611 m vysoký vrchol, kterému se místně říká Cheekha Dar („černý stan“). Mezi hory v iráckém Kurdistánu patří pohoří Zagros, pohoří Sindžár, pohoří Hamrín, hora Nisir a pohoří Qandil. Regionem protéká mnoho řek a vyznačuje se úrodnou půdou, hojností vody a malebnou přírodou. Velký Záb a Malý Záb protékají regionem ve směru východ-západ. Řeka Tigris vstupuje do iráckého Kurdistánu z tureckého Kurdistánu.
Hornatý charakter iráckého Kurdistánu, rozdílné teploty v jeho jednotlivých částech a vodní bohatství z něj činí zemi zemědělství a cestovního ruchu. Největším jezerem v regionu je Dukanské jezero. Nachází se zde také několik menších jezer, například jezero Darbandikhan a jezero Duhok. Západní a jižní část iráckého Kurdistánu není tak hornatá jako východní. Místo toho se zde rozkládají kopce a roviny porostlé sklerotickými křovinami.
Ze zvířat se v oblasti vyskytují medvěd, prase divoké, vlk, šakal, dikobraz, liška, gazela, vydra, hyena, daněk, onager, mangar a želva eufratská.
Vzhledem ke své zeměpisné šířce a nadmořské výšce je irácký Kurdistán chladnější a mnohem vlhčí než zbytek Iráku. Většina oblastí v regionu spadá do středomořské klimatické oblasti, oblasti na jihozápadě jsou polosuché. Vzhledem k tomu, že léto zde není tak extrémní, přijíždějí do regionu v tomto období tisíce turistů z teplejších částí Iráku.
Průměrné letní teploty se pohybují od 35 °C v chladnějších nejsevernějších oblastech až po 40 °C na jihozápadě, přičemž minima se pohybují kolem 21 °C až 24 °C. Zimy jsou však výrazně chladnější než ve zbytku Iráku, s teplotami v průměru mezi 9 °C a 11 °C a s minimy pohybujícími se v některých oblastech kolem 3 °C a v jiných pod bodem mrazu.
Nejteplejší léto v regionu má Duhok, kde se nejvyšší teploty pohybují v průměru kolem 42 °C. Roční úhrn srážek se v iráckém Kurdistánu liší, v některých místech spadne jen 500 milimetrů srážek v Erbílu a až 900 milimetrů srážek v místech jako Amadíja. Většina srážek spadne v zimě a na jaře a obvykle jsou vydatné. Léto a začátek podzimu jsou prakticky suché a jaro je poměrně vlažné. V zimě v iráckém Kurdistánu občas napadne sníh a běžné jsou i mrazy.
PŘÍRODA A PODNEBÍ V KURDISTÁNU
Irácký Kurdistán je z velké části hornatý, nejvyšším bodem je 3611 m vysoký vrchol, kterému se místně říká Cheekha Dar („černý stan“). Mezi hory v iráckém Kurdistánu patří pohoří Zagros, pohoří Sindžár, pohoří Hamrín, hora Nisir a pohoří Qandil. Regionem protéká mnoho řek a vyznačuje se úrodnou půdou, hojností vody a malebnou přírodou. Velký Záb a Malý Záb protékají regionem ve směru východ-západ. Řeka Tigris vstupuje do iráckého Kurdistánu z tureckého Kurdistánu.
Hornatý charakter iráckého Kurdistánu, rozdílné teploty v jeho jednotlivých částech a vodní bohatství z něj činí zemi zemědělství a cestovního ruchu. Největším jezerem v regionu je Dukanské jezero. Nachází se zde také několik menších jezer, například jezero Darbandikhan a jezero Duhok. Západní a jižní část iráckého Kurdistánu není tak hornatá jako východní. Místo toho se zde rozkládají kopce a roviny porostlé sklerotickými křovinami.
Ze zvířat se v oblasti vyskytují medvěd, prase divoké, vlk, šakal, dikobraz, liška, gazela, vydra, hyena, daněk, onager, mangar a želva eufratská.
Vzhledem ke své zeměpisné šířce a nadmořské výšce je irácký Kurdistán chladnější a mnohem vlhčí než zbytek Iráku. Většina oblastí v regionu spadá do středomořské klimatické oblasti, oblasti na jihozápadě jsou polosuché. Vzhledem k tomu, že léto zde není tak extrémní, přijíždějí do regionu v tomto období tisíce turistů z teplejších částí Iráku.
Průměrné letní teploty se pohybují od 35 °C v chladnějších nejsevernějších oblastech až po 40 °C na jihozápadě, přičemž minima se pohybují kolem 21 °C až 24 °C. Zimy jsou však výrazně chladnější než ve zbytku Iráku, s teplotami v průměru mezi 9 °C a 11 °C a s minimy pohybujícími se v některých oblastech kolem 3 °C a v jiných pod bodem mrazu.
Nejteplejší léto v regionu má Duhok, kde se nejvyšší teploty pohybují v průměru kolem 42 °C. Roční úhrn srážek se v iráckém Kurdistánu liší, v některých místech spadne jen 500 milimetrů srážek v Erbílu a až 900 milimetrů srážek v místech jako Amadíja. Většina srážek spadne v zimě a na jaře a obvykle jsou vydatné. Léto a začátek podzimu jsou prakticky suché a jaro je poměrně vlažné. V zimě v iráckém Kurdistánu občas napadne sníh a běžné jsou i mrazy.
KURDSKÁ KUCHYNĚ
Kurdská kuchyně je ovlivněna arabskou, perskou, tureckou a arménskou kuchyní, ale přesto si zachovává svou svébytnost.
Mezi běžná jídla patří dolma (zelenina plněná ve viných listech), kofta (kořeněné masové kuličky nebo sekaná), chlebové placky, med a černý čaj. Jehněčí a kuřecí maso je pro Kurdy jako kočovníky a pastevce již po staletí základním masem v jejich kuchyni. Díky velkému množství řek a jezer jsou populární také sladkovodní ryby, zejmána pstruzi. Velkou část tradičních kurdských jídel tvoří také zelenina, pilaf a mléčné výrobky. Často se jehněčí nebo kuřecí maso dusí v omáčce na bázi rajčat a jogurtu a podává se na rýži nebo bulgur-pilafu. Tradičním pokrmem jsou v kurdistánu také knedlíčky plněné mletým masem vařené v páře.
Kurdská jídla se obvykle jedí vsedě na podlaze a podávají se na malém plátně umístěném uprostřed místnosti. Tradičně se podávají teplé pokrmy, studené pokrmy a sladkosti najednou.
Snídaně se obvykle skládá z tradičního kurdského chleba, oliv, různých sýrů a tahini s datlovým nebo hroznovým sirupem. Při snídani jsou oblíbená také vejce: vařená, smažená nebo míchaná. Zároveň se pije černý čaj nebo podmáslí (rosa nebo mastow). Další oblíbenou součástí snídaně je máslo s medem.
Oběd se obvykle skládá z polévky, zeleninové (nejčastěji rajčatové, paprikové a lilkové) kaše a chleba.
K večeři dávají Kurdové přednost stravě založené na mase. Tradičně je oblíbenější nakládaná zelenina než salát. Po večeři se jedí různé druhy sladkostí.
Velmi populární je grilování a pikniky, které slouží jako společenská událost. V Kurdistánu není problém si koupit i pivo, víno nebo arak.
HISTORIE KURDISTÁNU
Kurdové žijí na území Kurdistánu už několik tisíciletí. Až do konce první světové války byli podřízeni íránským šáhům nebo osmanským sultánům. Od poloviny 19. století začali zakládat politická sdružení a požadovali alespoň určitou formu autonomie. V roce 1917 začali Britové okupovat území Iráku. V kurdských oblastech nejprve dosazovali vhodné správce, ale později okupovali i toto území. Kurdové stále požadovali svou samostatnost, v čemž je podporovala Irácká komunistická strana založená roku 1934. V roce 1945 vznikla Kurdská demokratická strana (KDS).
KDS uvítala státní převrat roku 1958, kdy byla svržena monarchie a nastolena republika. Od nové vlády očekávala, že je podpoří ve snaze o osamostatnění. Tyto naděje se ale ukázaly jako falešné a vztahy mezi Kurdy a centrální vládou se začaly zhoršovat, což nakonec vyústilo v nerozhodnou válku, která trvala s přestávkami až do roku 1975.
V roce 1970 vydala baasistická vláda manifest, který uznával legitimitu kurdské národnosti a sliboval Kurdům jazyková práva, účast ve vládě i autonomní správu ve svých oblastech. Kurdská oblast měla být určena sčítáním lidu, ke kterému ale nedošlo. Irácká vláda se tak s Kurdy přela mimo jiné o město Kirkúk a jeho okolí, ve kterém byla kurdská většina, ale irácká vláda si ho chtěla ponechat kvůli nalezištím ropy. Když v roce 1974 vyhlásil režim autonomní oblast, konflikty o území vyústily v otevřené boje, kdy proti sobě stálo přes 50 000 bojovníků kurdských milic pešmerga a na straně státní moci asi 90 000 mužů, 1200 tanků a 200 letadel. Při válce, která skončila ještě téhož roku podpisem alžírské dohody, získávali Kurdové podporu ve formě dodávek zbraní od Íránu.
Po skončení bojů následovaly násilné přesuny Kurdů z odlehlých oblastí iráckého Kurdistánu do těch pod větší kontrolou centrální vlády nebo dokonce mimo autonomní oblast do jiných částí Iráku. Tímto způsobem bylo přesídleno zhruba 250 000 lidí. V roce 1975 založil pozdější prezident Iráku Džalál Talabání Vlasteneckou unii Kurdistánu (VSK), která od té doby bojuje o přední postavení v kurdském hnutí s KDS. Ke konci irácko-íránské války v roce 1987 jmenoval Saddám Husajn svého bratrance Alího Hasana al-Madžída guvernérem severní části Iráku. Al-Madžíd se rozhodl vylidnit oblast Kurdistánu a v roce 1988 zahájil genocidu kurdského obyvatelstva známou pod názvem al-Anfál, při které využíval i chemické zbraně. Během asi půl roku nechal zničit téměř 4000 vesnic a zabít zhruba 150 000 Kurdů. Dalších asi 150 000 uprchlo do Turecka a Íránu.
Porážka Iráku ve válce v Zálivu v únoru 1991 podnítila Kurdy a ší’ity ke vzpouře proti režimu. Kurdské jednotky pešmerga se postupně zmocnily většiny území Kurdistánu. Irácká armáda na vzpouru odpověděla tvrdým protiútokem, při kterém zemřelo asi 300 000 lidí (Kurdů a ší’itů dohromady) a dalších až 2,5 milionu uprchlo do Turecka a Íránu. V dubnu 1991 si Spojené království a OSN vynutily zřízení bezletové zóny nad iráckým Kurdistánem. Oblast postupně opustily irácká armáda a iráčtí úředníci a stala se tak de facto autonomní oblastí. V roce 1992 vznikla Kurdská regionální vláda.
HISTORIE KURDISTÁNU
Kurdové žijí na území Kurdistánu už několik tisíciletí. Až do konce první světové války byli podřízeni íránským šáhům nebo osmanským sultánům. Od poloviny 19. století začali zakládat politická sdružení a požadovali alespoň určitou formu autonomie. V roce 1917 začali Britové okupovat území Iráku. V kurdských oblastech nejprve dosazovali vhodné správce, ale později okupovali i toto území. Kurdové stále požadovali svou samostatnost, v čemž je podporovala Irácká komunistická strana založená roku 1934. V roce 1945 vznikla Kurdská demokratická strana (KDS).
KDS uvítala státní převrat roku 1958, kdy byla svržena monarchie a nastolena republika. Od nové vlády očekávala, že je podpoří ve snaze o osamostatnění. Tyto naděje se ale ukázaly jako falešné a vztahy mezi Kurdy a centrální vládou se začaly zhoršovat, což nakonec vyústilo v nerozhodnou válku, která trvala s přestávkami až do roku 1975.
V roce 1970 vydala baasistická vláda manifest, který uznával legitimitu kurdské národnosti a sliboval Kurdům jazyková práva, účast ve vládě i autonomní správu ve svých oblastech. Kurdská oblast měla být určena sčítáním lidu, ke kterému ale nedošlo. Irácká vláda se tak s Kurdy přela mimo jiné o město Kirkúk a jeho okolí, ve kterém byla kurdská většina, ale irácká vláda si ho chtěla ponechat kvůli nalezištím ropy. Když v roce 1974 vyhlásil režim autonomní oblast, konflikty o území vyústily v otevřené boje, kdy proti sobě stálo přes 50 000 bojovníků kurdských milic pešmerga a na straně státní moci asi 90 000 mužů, 1200 tanků a 200 letadel. Při válce, která skončila ještě téhož roku podpisem alžírské dohody, získávali Kurdové podporu ve formě dodávek zbraní od Íránu.
Po skončení bojů následovaly násilné přesuny Kurdů z odlehlých oblastí iráckého Kurdistánu do těch pod větší kontrolou centrální vlády nebo dokonce mimo autonomní oblast do jiných částí Iráku. Tímto způsobem bylo přesídleno zhruba 250 000 lidí. V roce 1975 založil pozdější prezident Iráku Džalál Talabání Vlasteneckou unii Kurdistánu (VSK), která od té doby bojuje o přední postavení v kurdském hnutí s KDS. Ke konci irácko-íránské války v roce 1987 jmenoval Saddám Husajn svého bratrance Alího Hasana al-Madžída guvernérem severní části Iráku. Al-Madžíd se rozhodl vylidnit oblast Kurdistánu a v roce 1988 zahájil genocidu kurdského obyvatelstva známou pod názvem al-Anfál, při které využíval i chemické zbraně. Během asi půl roku nechal zničit téměř 4000 vesnic a zabít zhruba 150 000 Kurdů. Dalších asi 150 000 uprchlo do Turecka a Íránu.
Porážka Iráku ve válce v Zálivu v únoru 1991 podnítila Kurdy a ší’ity ke vzpouře proti režimu. Kurdské jednotky pešmerga se postupně zmocnily většiny území Kurdistánu. Irácká armáda na vzpouru odpověděla tvrdým protiútokem, při kterém zemřelo asi 300 000 lidí (Kurdů a ší’itů dohromady) a dalších až 2,5 milionu uprchlo do Turecka a Íránu. V dubnu 1991 si Spojené království a OSN vynutily zřízení bezletové zóny nad iráckým Kurdistánem. Oblast postupně opustily irácká armáda a iráčtí úředníci a stala se tak de facto autonomní oblastí. V roce 1992 vznikla Kurdská regionální vláda.
