Irán
Čím je Írán tak výjimečný a co vše tam uvidím a zažiju?
Írán je nádherná, rozmanitá a trochu tajemná země, která touží po tom, aby byla objevována a kde jedni z nejpohostinnějších a nejpřátelštějších obyvatel na světě nadšeně vítají každého cestovatele. Právě místní lidé jsou ti, kteří z vaší návštěvy Íránu vyčarují ojedinělý cestovatelský zážitek na celý život. Írán je úplně jiný než jeho pošramocený mediální obraz. Íránský národ, potomek starobylé Perské říše, má v sobě zakódované ohromné kulturní dědictví a na svou zemi je náležitě hrdý. Vzhledem k ohromnému množství historických památek, ale i nádherné, divoké a tak rozmanité přírodě se není čemu divit. Vydejte s námi do Íránu a na vlastní oči se přesvědčte, že veškeré obavy byly zbytečné.
Jaké jsou poznávací zájezdy do Íránu s CK HAMIDI?
Jsou především autentické tak jako všechny naše zájezdy. V Íránu spolupracujeme s místním partnerem a kamarádem Mansourem, který nám na místě zajišťuje logistiku a který se podílel na sestavení itinerářů. Má totiž zálibu v méně turistických místech a přesně to nám vyhovuje. Samozřejmě nepřijdete o ta největší lákadla, ale na obou typech zájezdů se dočkáte odboček mimo hlavní turistické trasy a poznáte pravou tvář této fascinující zěmě.
Jako vždy budou skupiny maximálně o 12 cestovatelích
NAŠE ZÁJEZDY DO ÍRÁNU
INFORMACE O ÍRÁNU
Historie a zvyklosti, příroda a podnebí, jídlo, praktické informace, mapa a mnoho dalšího
ZÁKLADNÍ INFORMACE O ÍRÁNU
Íránská islámská republika
Írán je stát v oblasti Středního východu. Jeho sousedy jsou Turecko, Írák, Pákistán, Afghánistán Turkmenistán, Ázerbajdžán a Arménie.
- ROZLOHA: 1 648 195 km² (16. na světě)
- NEJVYŠŠÍ BOD: Damávand (5 610 m n. m.)
- ČASOVÉ PÁSMO: +2,5 – 3,5 hodiny od českého
- POČET OBYVATEL: 83 593 238 (17. na světě)
- JAZYK: perština (úřední), lúrština, turečtina, kurdština, ázerbájdžánština, arabština, arménština
- NÁBOŽENSTVÍ: šíitští muslimové 90 %, sunnitští muslimové 8 %, křesťané, židé, zoroastriáni, bahá’í
- STÁTNÍ ZŘÍZENÍ: islámská republika
- HLAVNÍ MĚSTO: Teherán (8 737 510 obyvatel)
- VZNIK: 4. listopadu 1979 (islámská revoluce)
- PREZIDENT: Hasan Rúhání
- DUCHOVNÍ VŮDCE: Sajjid Alí Chameneí
- MĚNA: íránský riál (IRR)
- TELEFONNÍ PŘEDVOLBA: +98
INFORMACE K CESTOVÁNÍ DO ÍRÁNU
- CESTOVNÍ DOKLAD: Občané ČR potřebují pas platný alespoň 6 měsíců po plánovaném návratu! Razítko z Izraele je zásadní problém a pokud ho máte, nechte si udělat pas nový. Pozor i na jordánská razítka z hraničních přechodů s Izraelem.
- VÍZA A REŽIM VSTUPU: Ke vstupu do země je potřebné získat víza. Žádost se podává online přes formulář dostupný zde. Víza je možné získat i na mezinárodních letištích po příletu, ale bez záruky. Tento postup se nedoporučuje.
- ČESKÝ ZASTUPITELSKÝ ÚŘAD: Velvyslanectví ČR v Teheránu
- PENÍZE: V Íránu nelze platit mezinárodními platebními kartami ani vybírat z bankomatu! nefungují ani převody peněz přes Western Union. Přivezte si proto dostatek hotovosti i s rezervou pro případ nečekaných událostí. V zemi si můžete směnit eura nebo dolary. Alternativou je pořízení místní přednabité platební karty.
- DŮLEŽITÁ ČÍSLA: policie 110, hasiči 125, záchranka 123, 115
- INTERNET A TELEFON: Roamingové poplatky za data a volání jsou velmi vysoké. Zvažte proto pořízení místní SIM karty. Wi-Fi zdarma je dostupná ve většině hotelů a restaurací. Írán blokuje některé služby jako například Facebook, zpravodajské a komunikační weby a aplikace. Toto je možné obejít použitím VPN.
- ELEKTŘINA: Elektrický proud je 230V/50 Hz, zásuvky jsou 2 kolíkové, kruhové a plochá vidlička bez uzemňovacího kolíku funguje bez problému.
- CELNÍ PŘEDPISY: zákaz dovozu lakoholu, drog a pornografie
INFORMACE K CESTOVÁNÍ DO ÍRÁNU
- CESTOVNÍ DOKLAD: Občané ČR potřebují pas platný alespoň 6 měsíců po plánovaném návratu! Razítko z Izraele je zásadní problém a pokud ho máte, nechte si udělat pas nový. Pozor i na jordánská razítka z hraničních přechodů s Izraelem.
- VÍZA A REŽIM VSTUPU: Ke vstupu do země je potřebné získat víza. Žádost se podává online přes formulář dostupný zde. Víza je možné získat i na mezinárodních letištích po příletu, ale bez záruky. Tento postup se nedoporučuje.
- ČESKÝ ZASTUPITELSKÝ ÚŘAD: Velvyslanectví ČR v Teheránu
- PENÍZE: V Íránu nelze platit mezinárodními platebními kartami ani vybírat z bankomatu! nefungují ani převody peněz přes Western Union. Přivezte si proto dostatek hotovosti i s rezervou pro případ nečekaných událostí. V zemi si můžete směnit eura nebo dolary. Alternativou je pořízení místní přednabité platební karty.
- DŮLEŽITÁ ČÍSLA: policie 110, hasiči 125, záchranka 123, 115
- INTERNET A TELEFON: Roamingové poplatky za data a volání jsou velmi vysoké. Zvažte proto pořízení místní SIM karty. Wi-Fi zdarma je dostupná ve většině hotelů a restaurací. Írán blokuje některé služby jako například Facebook, zpravodajské a komunikační weby a aplikace. Toto je možné obejít použitím VPN.
- ELEKTŘINA: Elektrický proud je 230V/50 Hz, zásuvky jsou 2 kolíkové, kruhové a plochá vidlička bez uzemňovacího kolíku funguje bez problému.
- CELNÍ PŘEDPISY: zákaz dovozu lakoholu, drog a pornografie
BEZPEČNOST A ZVYKLOSTI V ÍRÁNU
Írán je navzdory svému mediálnímu onrazu bezpečnou zemí, obecná kriminalita je na velmi nízké úrovni. Všechny turistické atrakce jsou naprosto bezpečné. Doporučujeme pouze vyhnout se oblastem u hranic s Pákistánem a Afghánistánem, tedy regionům Sístán a Balúčistán, kde je bezpečnostní situaci špatná kvůli nelegálním aktivitám související s pašováním drog. Nedoporučuje se cestovat ani do bezprostřední blízkosti iráckých hranic vyjma regionu Kurdistánu. V zemi je zakázáno fotografovat vojenské a policejní objekty. Za takové objekty jsou považovány například i komunikační prvky jako antény apod. Při pořizování snímků se proto doporučuje postupovat velmi obezřetně.
Důrazně se vyhněte jakýmkoliv demonstracím nebo politickým projevům. Nedělejte nic, co by mohlo být vykládáno jako náboženská naebo politická propaganda.
Ženy jsou povinny nosit šátek zakrývající vlasy, šíji, uši a krk, svrchní díl oděvu s dlouhými rukávy, bez výstřihu (případně výstřih zakrýt šátkem) a zakrývající boky a stehna (plášť či delší košile). Délka tunik by měla sahat do půli stehen, muži i ženy musí mít dlouhé kalhoty. Krátké rukávy u mužů jsou přijatelné. Na veřejnosti je rovněž třeba se vyhýbat projevům tělesné intimity mezi osobami opačného pohlaví. Nerespektování těchto pravidel může v krajních případech vést k zatčení.
Pravidla oblékání pro ženy se vztahují i na koupání v moři. Výjimečně existují na plážích vyhrazené prostory pouze pro ženy, kde je povoleno se koupat v plavkách.
Írán se vyznačuje vysokým počtem dopravních nehod. Řízení je chaotické a vhodné pouze pro zkušené řidiče. Měření rychlosti je běžné a policice rozdává pokuty i za překročení o pár km v hodině.
Íránci mají velice tolerantní přístup k cizincům i náboženství. Navzdory tomu, že země má teokratické zřízení, se Írán považuje za nejateističtější muslimskou zemi. S výjimkou venkovských oblastí a některých měst je přístup íránců k náboženství spíše vlažný.
Íránci jsou velice přátelští, slušní a komunikativní. Kontaktů s místními ani pozvání na čaj, večeři nebo nocleh se není třeba obávat.
PŘÍRODA A PODNEBÍ V ÍRÁNU
Írán je šestnáctou největší zemí světa po Súdánu a před Libyí. Sdílí hranice s Ázerbájdžánem (767 km) a Arménií (38 km) na severozápadě, s Turkmenistánem (1206 km) na severovýchodě, s Pákistánem (978 km) a Afghánistánem (945 km) na východě a s Tureckem (486 km) a Irákem (1609 km) na západě. Jeho hranice dále vymezuje Kaspické moře na severu a Perský a Ománský záliv na jihu.
Nejsevernější bod Íránu leží na 39°47′ severní šířky a nachází se tak zhruba na stejné úrovni jako Palma de Mallorca ve Španělsku. Nejjižnější bod je na 25° severní šířky, což odpovídá poloze města Dohá v Kataru. Íránské krajině dominují rozlehlá horstva, mezi nimiž je spousta různých proláklin a náhorních plošin. Nejhornatější je zalidněná západní část s pohořími jako Kavkaz, Zagros a Elborz (nejvyšší hora Íránu: Damávand s 5671 m). Východní část země tvoří hlavně neobydlené pouště jako Dašt-e Kavír, občas zpestřené slaným jezerem. Jediné rozlehlejší roviny se rozkládají na pobřeží Kaspického moře a na severním konci Perského zálivu. Vodních toků je především ve vnitrozemí málo, většina z nich ústí do bezodtokových jezer a některé z nich v létě úplně vysychají.
Pro Írán je typické subtropické podnebí s výraznou kontinentalitou, na jihu pak horké a suché podnebí tropického charakteru. Průměrná teplota činí v lednu 2–19 °C, v červenci 25–32 °C. Srážky od západu k východu ubývají, nejvíce jich spadne v oblastech u Kaspického moře (ročně až 2.000 mm). Nejsušší jsou kraje u slaných jezer ve vnitrozemí, zatímco v pouštích při jižním pobřeží dochází v noci ojediněle k tvorbě mlhy. Na horách v severních oblastech země a náhorních plošinách na severozápadě v zimě sněží.
Zhruba 53 % území Íránu zabírají pouštní oblasti, 27 % pastviny, 9 % zemědělská půda (75.620 km² je zavlažováno) a 11 % lesy. Mezi stromy převažuje dub, jalovec, habr, jasan a javor, na jihu myrta, mandloň a ořešák. Z živočichů je běžná antilopa středoasijská, gazela perská, jelen maral, rys ostrovid, vlk, šakal, muflon, koza bezoárová, sysel, frček, dikobraz, netopýr a varan. K tomu přistupuje řada druhů ptáků, hmyzu a hadů. Ochraně podléhá levhart perský, jenž se v Íránu nachází v počtech větších než v jakémkoliv jiném státě. Za posledních sto let byli zcela vyhubeni někteří typičtí zástupci savců – mj. i perské národní zvíře lev. Teprve poslední dobou se podnikají opatření v oblasti ochrany životního prostředí.
V Íránu je 16 národních parků o celkové rozloze 1.649.771 ha, přičemž první národní park vznikl již v roce 1957. Rezervací je v celé zemi celkem 33.
PŘÍRODA A PODNEBÍ V ÍRÁNU
Írán je šestnáctou největší zemí světa po Súdánu a před Libyí. Sdílí hranice s Ázerbájdžánem (767 km) a Arménií (38 km) na severozápadě, s Turkmenistánem (1206 km) na severovýchodě, s Pákistánem (978 km) a Afghánistánem (945 km) na východě a s Tureckem (486 km) a Irákem (1609 km) na západě. Jeho hranice dále vymezuje Kaspické moře na severu a Perský a Ománský záliv na jihu.
Nejsevernější bod Íránu leží na 39°47′ severní šířky a nachází se tak zhruba na stejné úrovni jako Palma de Mallorca ve Španělsku. Nejjižnější bod je na 25° severní šířky, což odpovídá poloze města Dohá v Kataru. Íránské krajině dominují rozlehlá horstva, mezi nimiž je spousta různých proláklin a náhorních plošin. Nejhornatější je zalidněná západní část s pohořími jako Kavkaz, Zagros a Elborz (nejvyšší hora Íránu: Damávand s 5671 m). Východní část země tvoří hlavně neobydlené pouště jako Dašt-e Kavír, občas zpestřené slaným jezerem. Jediné rozlehlejší roviny se rozkládají na pobřeží Kaspického moře a na severním konci Perského zálivu. Vodních toků je především ve vnitrozemí málo, většina z nich ústí do bezodtokových jezer a některé z nich v létě úplně vysychají.
Pro Írán je typické subtropické podnebí s výraznou kontinentalitou, na jihu pak horké a suché podnebí tropického charakteru. Průměrná teplota činí v lednu 2–19 °C, v červenci 25–32 °C. Srážky od západu k východu ubývají, nejvíce jich spadne v oblastech u Kaspického moře (ročně až 2.000 mm). Nejsušší jsou kraje u slaných jezer ve vnitrozemí, zatímco v pouštích při jižním pobřeží dochází v noci ojediněle k tvorbě mlhy. Na horách v severních oblastech země a náhorních plošinách na severozápadě v zimě sněží.
Zhruba 53 % území Íránu zabírají pouštní oblasti, 27 % pastviny, 9 % zemědělská půda (75.620 km² je zavlažováno) a 11 % lesy. Mezi stromy převažuje dub, jalovec, habr, jasan a javor, na jihu myrta, mandloň a ořešák. Z živočichů je běžná antilopa středoasijská, gazela perská, jelen maral, rys ostrovid, vlk, šakal, muflon, koza bezoárová, sysel, frček, dikobraz, netopýr a varan. K tomu přistupuje řada druhů ptáků, hmyzu a hadů. Ochraně podléhá levhart perský, jenž se v Íránu nachází v počtech větších než v jakémkoliv jiném státě. Za posledních sto let byli zcela vyhubeni někteří typičtí zástupci savců – mj. i perské národní zvíře lev. Teprve poslední dobou se podnikají opatření v oblasti ochrany životního prostředí.
V Íránu je 16 národních parků o celkové rozloze 1.649.771 ha, přičemž první národní park vznikl již v roce 1957. Rezervací je v celé zemi celkem 33.
ÍRÁNSKÁ KUCHYNĚ
Íránská, chcete-li perská, kuchyně je poměrně pestrá a mnoho jejích pokrmů daleko překročilo íránské hranice. Protože Írán je rozlehlá země, kterou obývá mnoho etnik, liší se její složení i regionálně. Jednotícím prvkem místního stravování, na který narazíte prakticky ve všech restauracích a stáncích rychlého stravování po celé zemi, jsou různé formy kebabu. Nepředstavujte si pod tím ale pokrm, který znáte z tureckých bister v České republice. Íránský, ale i arabský kebab je grilované maso na špejli. Mohou to být kousky kuřecího, jehněčího nebo hovězího, případně mletého masa podávané obvykle s chlebovou plackou (lavaš), případně s rýží, která bývá často obarvena šafránem. Toto jinde velmi drahé koření je pro Írán typické a bývá jedním z nejoblíbenějších suvenýrů, který si můžete ze své cesty odvézt. K masu bývá často podáván také jogurt nebo jogurtový nápoj. V přímořských oblastech nebo u sladkovodních jezer a řek jsou často podávány ryby a to nejčastěji připravené na grilu.
Zajímavou zpestřením oproti tradičním kebabům jsou rožněné vnitřnosti, na které narazíte třeba na bazaru v Yazdu.
Velmi populární jsou také polévky, které bývají velmi husté, vydatné a označují se jako áš. Narazíte na polévky z cizrny, fazolí, zeleniny nebo třeba s granátovým jablkem. Osvěžující variantou je pak jogurtová polévka.
Jako hlavní jídlo bývá často podáván nějaký dušený pokrm, obecně nazývaný chorešt. Tento pokrm má mnoho variant a většinou obsahuje maso, zeleninu, případně luštěniny, ořechy, nebo různé ovoce. Existují ale i vegetariánské varianty.
Málo se ví, že se zde vyrábí prvotřídní pravý kaviár z jesetera a Írán je jeho největším vývozcem na světe (následovaný Ruskem).
Nevynechejte žádnou příležitost ochutnat cokoliv jiného než kebab, protože šancí může být překvapivě málo. Většina restaurací se totiž omezuje na tento jednoduchý, i když vynikající pokrm.
Ze sladkostí je nejproslavenější bastami, perská zmrzlina ochucená šafránem a růžovou vodou. Přidává se do ní přírodní pryskyřice a díky tomu má žvýkavou konzistenci.
K pití si budete nejčastěji dopřávat čaj, černý silný podávaný s kandovaným cukrem. Právě čaj vytlačil s příchodem britských obchodníků v 19. století dříve rozšířenou kávu, která si své místo u Íránců začíná teprve znovu dobývat. K osvěžení je skvělý jogurtový nápoj dúgh. Polulární jsou také šťávy z čerstvého nápoje.
Na alkoholu si v Íránu nepochutnáte a budete muset vzít za vděk nealkoholickému pivu. Místní mají také slabost pro různé slazené nápoje, obvykle napodobeniny coca-coly a a dalších slaďáren.
Na bazarech si nakupte oříšky, které tu jsou vynikající. Nebojte se ochutnat než si vyberete. Zvláště Íránské pistácie jsou proslavené a také se hodí jako chutný suvenýr.
Dobrou chuť :)
HISTORIE ÍRÁNU
Dnešní Írán se rozkládá na území, v českém prostředí dříve označovaném termínem Persie, odvozeného podle názvu etnika Peršanů, pocházejících z jedné z provincií na jihozápadě země (Fárs). Geografická poloha země byla od nepaměti natolik exponovaná, že z oblasti učinila dějiště významných historických zvratů a událostí.
Ve starověku zde vznikly rozlehlé říše Médů a perských Achaimenovců, poté si teritorium podmanil Alexandr Veliký, makedonští Seleukovci, parthští Arsakovci a perští Sásánovci, až nakonec Persii obsadili a islamizovali kočovní Arabové.
Arabští chalífové z rodu Umajjovců a později Abbásovců začlenili íránské kraje do své nadnárodní říše sahající od Maroka až do střední Asie, ale již v 9. století se jejich stát začal rozpadat – proces, který byl završen zhruba během sta let. V Persii poté vládly různé dynastie, většinou cizího původu, a již ve 13. století přišli noví dobyvatelé: Mongolové v čele s Čingischánem, avšak již po století následovalo nové období partikularismu. Po přechodné nadvládě Tamerlána a jeho nástupců se staly vlastními tvůrci novodobého Íránu dynastie Safíovců a Kádžárovců.
Pod vládou dynastie Pahlaví (1925–79)
Z evropských koloniálních mocností získaly v 19. století největší vliv Velká Británie a Rusko, jež si Persii postupně rozdělily na zájmové sféry. Slabá ústřední vláda v Teheránu jim v tom nebyla schopná zabránit a ani perská revoluce z let 1905–1911, která zemi zajistila parlamentarismus, nevedla k důkladné reformě mnohdy archaických správních struktur. V roce 1921 povstal proti kádžárovskému šáhu Ahmadovi kozácký důstojník, plukovník Rezá Chán, a poté, co soustředil veškerou moc ve svých rukou, dal se zvolit roku 1925 novým šáhem pod jménem Rezá Šáh Pahlaví. Za jeho vlády nastala překotná a místy neuvážená modernizace země podle evropského vzoru, prosazovaná diktátorskými metodami.
Po vypuknutí druhé světové války okupovaly Írán Velká Británie a SSSR, což souviselo jednak s vojenskou strategií Londýna i Moskvy, jednak s šáhovou proněmeckou politikou. Obě velmoci také dosadily Íráncům nového vládce – dosavadního korunního prince Muhammada Rezu Pahlavího, absolventa internátní školy ve Švýcarsku. Pod dohledem okupačních vojsk se ve dnech 28. listopadu až 1. prosince 1943 konala v íránském hlavním městě Teheránská konference za účasti Roosevelta, Churchilla a Stalina.
Muhammad Rezá Pahlaví po válce umožnil jisté uvolnění politických poměrů a v Íránu se tak na legální bázi zformovaly politické strany. V roce 1951 se stal ministerským předsedou vůdce Národní fronty Muhammad Mosaddek, který měl podporu komunistů a islamistů, jehož vláda znárodnila íránský ropný průmysl, kontrolovaný od počátku století Brity. Toto opatření vyvolalo mezinárodní krizi ve vztazích s Velkou Británií a vyústilo ve státní převrat, zorganizovaný šáhem za podpory CIA. Od té doby vládl Muhammad Rezá Pahlaví diktátorsky pomocí tajné policie SAVAK, přičemž zahraničněpoliticky se silně orientoval na USA a podporoval Izrael. Jeho autokratické metody a přílišné prosazování západní kultury, jakož i překotně prováděná modernizace však nakonec postavily proti monarchii téměř celou společnost.
Islámská republika (1979 – současnost)
V roce 1978 vypukly v celém Íránu rozsáhlé protivládní demonstrace, které přerostly v revoluci a skončily svržením starého režimu. Šáh musel 16. ledna 1979 odejít do exilu a mocenské vakuum vyplnil charismatický duchovní, ájatolláh Rúholláh Chomejní, který se naopak z exilu vrátil. V následujících měsících byly demontovány všechny pilíře šáhovy světské diktatury a referendem schváleno ustavení islámské republiky. Chomejní postupně prosadil svou politickou doktrínu „o nadvládě teologa“, jež v praxi znamenala, že moc převzalo šíitské duchovenstvo. Čímž byl sekulární, modernizující se Írán pod vládou Šáha uvržen do islámské republiky pod vládou teokratů.
Zahraničněpoliticky se nový režim dostal téměř ihned do konfliktu s USA, dosavadním nejužším spojencem, a se sousedním Irákem ovládaným světskou stranou Baas Saddáma Husajna. V roce 1980 překročila irácká armáda hranice Íránu a začala íránsko-irácká válka, jež trvala osm let a stála zhruba milion lidských životů. Vnější ohrožení Chomejnímu a jeho okolí umožnilo ještě více omezit svobodu ve vnitropolitickém smyslu – popravy byly na denním pořádku. Sestřelení íránského civilního letadla Iran Air 655 křižníkem USS Vincennes v roce 1988 dále vyostřilo vztahy se Spojenými státy.
Uzavření míru v roce 1988 a Chomejního smrt o rok později nevedly k zásadní změně kursu islamistického vedení Íránu, dílčí korektury ve vnitřní politice však přece jen proběhly. V osobě Alího Chameneího, nového vůdce země, se dostala do popředí osobnost, jež neměla zdaleka takovou autoritu jako Chomejní, což umožnilo vzrůst reálné moci formální hlavy státu – prezidenta. V politice se začali více angažovat lidé spíše pragmatičtí, zaměření na ekonomiku a poválečnou obnovu infrastruktury, a sami Íránci projevovali nyní mnohem hlasitěji nespokojenost s vývojem své země – jejich mínění musel brát režim vážně.
V roce 1997 byl zvolen prezidentem umírněný duchovní Muhammad Chátamí, pod jehož vedením započal pokus o liberalizaci režimních struktur. Byla zmírněna cenzura, v tisku se po dlouhé době objevovaly kritické hlasy na adresu vlády a reformní strany navíc triumfovaly v parlamentních volbách v roce 2000. Konzervativní kruhy kladly tomuto vývoji od počátku silný odpor, a protože moc prezidenta i parlamentu je v Íránu omezená, podařilo se reálně docílit jen málo změn. V roce 2004 nakonec vládnoucí konzervativci eliminovali volebními manipulacemi oponenty v parlamentu a o rok později získali vítaného spojence v novém konzervativním prezidentu Mahmúdu Ahmadínežádovi, známém svými výpady proti Izraeli. Současná situace v Íránu je komplikovaná – velká část společnosti si přeje změny, není však prozatím sil, které by je politicky mohly prosadit. V oblasti zahraničních vztahů vzrostlo poslední dobou napětí se Spojenými státy, především kvůli podezření, že Írán usiluje o získání jaderné zbraně.
15. června 2013 byl íránským prezidentem zvolen Hasan Rúhání, kdy porazil Mohammada Bagher Ghalibafa a další 4 kandidáty. Rúháního volební vítězství zlepšilo vztahy Íránu s ostatními zeměmi. Vztahy Íránu se Spojenými státy se prudce zhoršily poté, co USA v roce 2018 odstoupily od mezinárodní jaderné dohody s Íránem a zpřísnily protiíránské sankce.
HISTORIE ÍRÁNU
Dnešní Írán se rozkládá na území, v českém prostředí dříve označovaném termínem Persie, odvozeného podle názvu etnika Peršanů, pocházejících z jedné z provincií na jihozápadě země (Fárs). Geografická poloha země byla od nepaměti natolik exponovaná, že z oblasti učinila dějiště významných historických zvratů a událostí.
Ve starověku zde vznikly rozlehlé říše Médů a perských Achaimenovců, poté si teritorium podmanil Alexandr Veliký, makedonští Seleukovci, parthští Arsakovci a perští Sásánovci, až nakonec Persii obsadili a islamizovali kočovní Arabové.
Arabští chalífové z rodu Umajjovců a později Abbásovců začlenili íránské kraje do své nadnárodní říše sahající od Maroka až do střední Asie, ale již v 9. století se jejich stát začal rozpadat – proces, který byl završen zhruba během sta let. V Persii poté vládly různé dynastie, většinou cizího původu, a již ve 13. století přišli noví dobyvatelé: Mongolové v čele s Čingischánem, avšak již po století následovalo nové období partikularismu. Po přechodné nadvládě Tamerlána a jeho nástupců se staly vlastními tvůrci novodobého Íránu dynastie Safíovců a Kádžárovců.
Pod vládou dynastie Pahlaví (1925–79)
Z evropských koloniálních mocností získaly v 19. století největší vliv Velká Británie a Rusko, jež si Persii postupně rozdělily na zájmové sféry. Slabá ústřední vláda v Teheránu jim v tom nebyla schopná zabránit a ani perská revoluce z let 1905–1911, která zemi zajistila parlamentarismus, nevedla k důkladné reformě mnohdy archaických správních struktur. V roce 1921 povstal proti kádžárovskému šáhu Ahmadovi kozácký důstojník, plukovník Rezá Chán, a poté, co soustředil veškerou moc ve svých rukou, dal se zvolit roku 1925 novým šáhem pod jménem Rezá Šáh Pahlaví. Za jeho vlády nastala překotná a místy neuvážená modernizace země podle evropského vzoru, prosazovaná diktátorskými metodami.
Po vypuknutí druhé světové války okupovaly Írán Velká Británie a SSSR, což souviselo jednak s vojenskou strategií Londýna i Moskvy, jednak s šáhovou proněmeckou politikou. Obě velmoci také dosadily Íráncům nového vládce – dosavadního korunního prince Muhammada Rezu Pahlavího, absolventa internátní školy ve Švýcarsku. Pod dohledem okupačních vojsk se ve dnech 28. listopadu až 1. prosince 1943 konala v íránském hlavním městě Teheránská konference za účasti Roosevelta, Churchilla a Stalina.
Muhammad Rezá Pahlaví po válce umožnil jisté uvolnění politických poměrů a v Íránu se tak na legální bázi zformovaly politické strany. V roce 1951 se stal ministerským předsedou vůdce Národní fronty Muhammad Mosaddek, který měl podporu komunistů a islamistů, jehož vláda znárodnila íránský ropný průmysl, kontrolovaný od počátku století Brity. Toto opatření vyvolalo mezinárodní krizi ve vztazích s Velkou Británií a vyústilo ve státní převrat, zorganizovaný šáhem za podpory CIA. Od té doby vládl Muhammad Rezá Pahlaví diktátorsky pomocí tajné policie SAVAK, přičemž zahraničněpoliticky se silně orientoval na USA a podporoval Izrael. Jeho autokratické metody a přílišné prosazování západní kultury, jakož i překotně prováděná modernizace však nakonec postavily proti monarchii téměř celou společnost.
Islámská republika (1979 – současnost)
V roce 1978 vypukly v celém Íránu rozsáhlé protivládní demonstrace, které přerostly v revoluci a skončily svržením starého režimu. Šáh musel 16. ledna 1979 odejít do exilu a mocenské vakuum vyplnil charismatický duchovní, ájatolláh Rúholláh Chomejní, který se naopak z exilu vrátil. V následujících měsících byly demontovány všechny pilíře šáhovy světské diktatury a referendem schváleno ustavení islámské republiky. Chomejní postupně prosadil svou politickou doktrínu „o nadvládě teologa“, jež v praxi znamenala, že moc převzalo šíitské duchovenstvo. Čímž byl sekulární, modernizující se Írán pod vládou Šáha uvržen do islámské republiky pod vládou teokratů.
Zahraničněpoliticky se nový režim dostal téměř ihned do konfliktu s USA, dosavadním nejužším spojencem, a se sousedním Irákem ovládaným světskou stranou Baas Saddáma Husajna. V roce 1980 překročila irácká armáda hranice Íránu a začala íránsko-irácká válka, jež trvala osm let a stála zhruba milion lidských životů. Vnější ohrožení Chomejnímu a jeho okolí umožnilo ještě více omezit svobodu ve vnitropolitickém smyslu – popravy byly na denním pořádku. Sestřelení íránského civilního letadla Iran Air 655 křižníkem USS Vincennes v roce 1988 dále vyostřilo vztahy se Spojenými státy.
Uzavření míru v roce 1988 a Chomejního smrt o rok později nevedly k zásadní změně kursu islamistického vedení Íránu, dílčí korektury ve vnitřní politice však přece jen proběhly. V osobě Alího Chameneího, nového vůdce země, se dostala do popředí osobnost, jež neměla zdaleka takovou autoritu jako Chomejní, což umožnilo vzrůst reálné moci formální hlavy státu – prezidenta. V politice se začali více angažovat lidé spíše pragmatičtí, zaměření na ekonomiku a poválečnou obnovu infrastruktury, a sami Íránci projevovali nyní mnohem hlasitěji nespokojenost s vývojem své země – jejich mínění musel brát režim vážně.
V roce 1997 byl zvolen prezidentem umírněný duchovní Muhammad Chátamí, pod jehož vedením započal pokus o liberalizaci režimních struktur. Byla zmírněna cenzura, v tisku se po dlouhé době objevovaly kritické hlasy na adresu vlády a reformní strany navíc triumfovaly v parlamentních volbách v roce 2000. Konzervativní kruhy kladly tomuto vývoji od počátku silný odpor, a protože moc prezidenta i parlamentu je v Íránu omezená, podařilo se reálně docílit jen málo změn. V roce 2004 nakonec vládnoucí konzervativci eliminovali volebními manipulacemi oponenty v parlamentu a o rok později získali vítaného spojence v novém konzervativním prezidentu Mahmúdu Ahmadínežádovi, známém svými výpady proti Izraeli. Současná situace v Íránu je komplikovaná – velká část společnosti si přeje změny, není však prozatím sil, které by je politicky mohly prosadit. V oblasti zahraničních vztahů vzrostlo poslední dobou napětí se Spojenými státy, především kvůli podezření, že Írán usiluje o získání jaderné zbraně.
15. června 2013 byl íránským prezidentem zvolen Hasan Rúhání, kdy porazil Mohammada Bagher Ghalibafa a další 4 kandidáty. Rúháního volební vítězství zlepšilo vztahy Íránu s ostatními zeměmi. Vztahy Íránu se Spojenými státy se prudce zhoršily poté, co USA v roce 2018 odstoupily od mezinárodní jaderné dohody s Íránem a zpřísnily protiíránské sankce.
