Saladin: uznávaný panovník a významná postava světového dění 12. století

Zatímco v Evropě jsme si jisti tím, kdo byl pro naše dějiny a směřování zemí důležitý, jakmile dojde na oblast Blízkého východu, nevíme takřka nic. Pojďte to napravit a seznamte se se Saladinem, panovníkem a vojevůdcem, kterého uznávali muslimové i křesťané.

• Kdo byl Saladin?
• Jak se Saladin dostal k moci?
• Saladinova vláda
• Dobytí Jeruzaléma Muslimy
• Saladinova smrt a hrobka
• Legendy o Saladinovi

Saladin byl známý kurdský muslim, vojenský velitel a panovník. Narodil se v Tikrítu v roce 1138 a založil dynastii Ajjúbovců, která převzala vládu v Egyptě a Sýrii. V kurdštině zní jeho jméno Selahadîne Eyubî a jako Saladina ho známe hlavně my na západě – toto jednodušší jméno vyšlo z čestného jména Saláh ad-Dín, což se dá přeložit jako Zbožný.

• Poznejte ty nejzajímavější místa v Kurdistánu.
• Aktuální nabídka zájezdů do Kurdistánu.

Saladin byl nejdříve ve službách sultána Núr ad-Dína, ale svými akcemi si dokázal získat moc na značné části Zengíovské říše (část Blízkého východu) a jeho velkým počinem bylo sjednocení muslimů v boji proti křižákům v Levantě (označení pro východní pobřeží Středozemního moře).

Jeho absolutně největším výkonem a úspěchem bylo dobytí Jeruzaléma v roce 1187, kdy zlomil moc křižáckých států v bitvě u Hattínu.

Zdroj obrázku: https://www.historyhit.com/app/uploads/2020/07/saladin-conquering-jerusalem-1.jpg

Saladin s ušlechtilostí sobě vlastní uzavřel smlouvy s křesťanskými státy a dovolil, aby do Jeruzaléma coby na svaté místo mohli putovat i nemuslimští poutníci. Právě proto, ale i pro svou vojenskou zdatnost a statečnost je uznáván nejen v muslimských, ale i v křesťanských zemích.

Vypadá to jako řízení osudu a naprosto jasné směřování. Saladin se narodil do rodiny guvernéra Baalbeku Nadžmuddína Ajjúba, ale na výchovu byl poslán ke svému strýci, jímž byl významný vojevůdce a válečník Šírkúh. Ten byl důstojníkem na dvoře syrského guvernéra a jeho misí byl boj proti fátimovskému chalífátu – cílem bylo získat nadvládu nad dnešním Egyptem.

Zdroj obrázku: https://www.worldhistory.org/uploads/images/11623.jpg?v=1618777806

Právě díky prostředí, ve kterém se Saladin pohyboval, získal v roce 1169 příležitost stát se jedním z egyptských vezírů. Byl to tedy vlastně ministr nebo vysoce postavený politik, jenž měl bránit Egypt před výpady křižáků z Jeruzalémského království. Role to byla vskutku složitá a náročná, ale Saladinovi se nakonec podařilo ovládnout celou egyptskou říši, přestože formálně stále patřil pod syrského guvernéra Núruddína.

V Egypte Saladin rozhodně nezahálel – dokázal tu postavit na nohy „unavenou“ ekonomiku a také zreorganizoval armádu.

Když v roce 1137 zemřel Núruddín, syrský guvernér, prohlásil se Saladin za sultána a začal vládnout. To znamenalo především vojenské výpady nejdřív do menších muslimských států, později vedl akce proti samotným křižákům.

Dovolme si jednu pikantérii – když Saladin dobyl Sýrii, oženil se s vdovou po Núruddínovi, čímž v podstatě stvrdil legitimitu svého vládnutí.

V bojích s křižáky se mu nesmírně dařilo, a to až do roku 1177, kdy se nevyvedla akce u Montgisardu. Později už ale dosáhl jen ohromného úspěchu. Tím bylo dobytí Jeruzaléma.

V roce 1187 byl Saladin se svým vojskem maximálně ve formě a povedlo se mu přemoci křižáky v bitvě u Hattínu, což vedlo ke kapitulaci Svatého města.

Když ale do Jeruzaléma přišel, slíbil místním, že krveprolití skončilo a nikomu už nebude ublíženo. Pak došlo i na uzavření smluv s křesťanskými státy – křesťanští poutníci mohli Jeruzalém bez obav navštěvovat.

• Saladin také v tom čase dobyl známý křižácký hrad Karak, který je na trase naší cesty poznáváním Jordánska.

I navzdory tomu vyhlásil proti Saladinovi papež Řehoř VIII. třetí křižáckou výpravu, ovšem ani po roce vyjednávání a vojenského manévrování nebyla výprava úspěšná a Richard Lví srdce nakonec boj o Jeruzalém vzdal.

Zdroj obrázku: https://www.medievalchronicles.com/wp-content/uploads/2015/01/Saladin-Great-Muslim-Leader-Crusades.jpg

Spokojené ale nakonec byly obě strany. Muslimové měli Jeruzalém a křesťanům zůstaly kromě nábožensky významných míst přístupné i důležité přístavy a také od Saladina získali zpět svaté křesťanské relikvie.

• V rozmezí let 1184-1188 byl postaven synovcem Saladina krásný hrad Aljoun v Jordánsku.

V roce 1193 Saladin zemřel. Jeho hrobka se nachází v umajjovské mešitě v Damašku a každý den sem přijdou i tisícovky lidí. Bez zajímavosti není například to, že vedle původního dřevěného náhrobku se nachází i jeden mramorový – ten sem k uctění Saladinovy osoby věnoval německý císař Vilém II., když byl v Damašku na návštěvě.

K Saladinovi se váže několik legend. K těm nejznámějším patří ta o koni, kterého daroval svému nepříteli přímo v boji s křižáky. Kůň krále Richarda (přezdívaného Lví srdce) byl v boji zabit a Saladin, ačkoli „stál na druhé straně barikády“, poslal Richardovi jiného koně. Tím prokázal svou úctyhodnou šlechetnost.

Další legenda se pojí s jeho pokladnicí. Po Saladinově smrti došlo k otevření k jeho pokladnice, v níž měly být finance na jeho pohřeb. Zjistilo se ale, že všechny své úspory místo toho daroval potřebným.