Mojžíš – egyptský princ, zachránce a zákonodárce Izraele

• Existoval Mojžíš?
• Původ jména Mojžíš
• Mojžíšovo narození
• Útěk do Midjánu
• Hořící keř
• Návrat do Egypta, egyptské rány a exodus
• Mojžíšova smrt

Mojžíš je ústřední postavou židovských dějin, Podle Bible byl největší prorok v Izraeli, kterého znal Bůh tváří v tvář a s nímž mluvil tak, jako mluví člověk s člověkem. První křesťanský mučedník Štěpán ve Skutcích apoštolů (Sk 7,22; Český ekumenický překlad) o něm říká: „Byl vychován ve vší egyptské moudrosti a byl mocný v slovech i činech.“

Mojžíšova postava je obestřena tolika bájnými rysy, že mnozí historikové pochybují o jeho skutečné existenci. Jediným zdrojem o něm je totiž Bible, přesněji řečeno Zákon (hebrejsky Tóra) neboli Pět knih Mojžíšových (zejména knihy Exodus, Leviticus, Numeri a Deuteronomium).

Archeologové doposud neobjevili žádné předměty ani mimobiblické záznamy, které by obsahovaly Mojžíšovo jméno. Profesor Stanislav Segert v knize Starověké dějiny Židů (Svoboda, Praha 1995, s. 58) upozorňuje, že právě mnoho z Mojžíšových bájných rysů ho spojuje s velkými historickými postavami. Mojžíš byl podle biblického podání po třech měsících od svého narození položen v košíku do rákosí při břehu Nilu. Podobná pověst je uvedena i v nápise slavného akkadského krále Sargona, který žil na konci 3. tisíciletí př. Kr. a o jehož historicitě je dostatek dokladů. Rozdíl je pouze v tom, že Mojžíše vytáhla z vody faraonova služebnice, Sargona zahradník.

Starověcí spisovatelé byli přesvědčeni o Mojžíšově existenci a viděli v něm jednu ze světových dějinotvorných osobností. Dokonce se ve starověku objevil názor, že Mojžíš nebyl Žid, ale odpadlý egyptský kněz. Jako první s tím přišel ve 3. stol. př. n. l. egyptský kněz Manetho, který v řečtině sepsal historii Egypta.

Svitek Tóry.

Jméno Mojžíš (hebrejsky Moše) může mít egyptské kořeny: mesu nebo mose znamená „syn“. Vyskytuje jako složka ve jménech egyptských faraonů Ramses (Ra-mesu, „syn [boha] Ra“) a Thutmose (Thut-mesu,„syn [boha] Thovta“). U Mojžíše je však jméno božstva vynecháno.

Sfinga.

Biblické vysvětlení Mojžíšova jména najdeme v knize Exodus 2,10. Móšé je gramaticky činné příčestí od slovního kořene m-š-h (mášá, „vytahovat“), tedy „Vytahující“.

Starozákoník Jan Heller vysvětluje: „Jenže jeho jméno je psáno v hebrejském textu tak, že vybavuje čtenáři sloveso, které znamená „vytahovat‘. Je to tedy ‚ten, který byl vytažen, aby vytahoval‘. Všimněte si, že stará egyptská minulost jména je reflektována, je zde náznakem, je překryta údělem.

Dcera faraonova mu asi říkala trošičku jinak než jeho vlastní maminka. Ale jak zůstal v paměti Izraele? Jako ‚ten, kdo vytahuje, vyvádí‘“ (Jan Heller, Znamení odkazující k nebi. Rozhlasové rozhovory o biblických textech vedl s autorem Petr Vaďura, Vyšehrad, Praha 2007, s. 221).

Mojžíš se narodil v době, kdy Izraelité sídlili v Egyptě, kde je kdysi měli v úctě. Nový egyptský panovník se však obával, že se Židé rozrostou a stanou se pro Egypt nebezpeční. Proto jim ztrpčoval život dřinou při výrobě cihel a při práci na polích (Exodus 1,14), a také nařídil, aby každého chlapce, který se Izraelitům narodí, utopili v Nilu.

Mojžíš se narodil jednomu muži a ženě z rodu Levi (Exodus 2,1-10). Jména Mojžíšových rodičů nejsou v 2. kapitole Exodu uvedena. Až z Mojžíšova rodokmenu v 6. kapitole se dozvíme, že byl synem Amráma a Jókebed (Exodus 6,20). Mojžíšův bratr se jmenoval Áron a byl o tři roky starší (Exodus 4,14) a jeho sestra byla Miriam (Numeri 26,59).

Exodus 2,2b (ČEP): „Když viděla, jak je půvabný, ukrývala ho po tři měsíce.“ Doslova v hebrejském textu stojí: „A viděla ho, že je dobrý [tóv].“ Někteří rabíni pokládali slovo „dobrý“ za jméno dítěte, jiní si ho vyložili ve spojitosti se zprávou o stvoření světa v knize Genesis: „Když se (chlapec) narodil, celý dům zalilo světlo.“ V knize Genesis (1,4) je totiž napsáno: „A Bůh viděl, že to světlo je dobré.“ (Zdroj: Josef Tiňo a kol., Exodus, Dobrá kniha, Trnava 2013).

Řeka Nil s rákosím v popředí.

Mojžíšova matka tři měsíce skrývala chlapce a poté ho vložila do košíku do rákosí při břehu Nilu. Pro zajímavost zmiňme, že pro tento košík či ošatku je v hebrejštině slovo tévá, které v knize Genesis označuje Noemovu archu.

Když chlapce objevila faraonova dcera, navrhla jí Mojžíšova sestra, která byla poblíž, že přivede někoho z izraelských žen, aby ho odkojila – a přivedla jí Mojžíšovu matku. Jakmile chlapec odrostl, odvedla ho k faraonově dceři a ta jej přijala za svého syna. Exodus 2,10b (ČEP): Pojmenovala ho Mojžíš (to je Vytahující). Řekla: „Vždyť jsem ho vytáhla z vody.“ O Mojžíšově dětství a vyrůstání na egyptském dvoře se biblický text nezmiňuje.

Jednou Mojžíš uviděl, jak jeden z egyptských dozorců týrá nějakého Hebreje. Dozorce zabil a jeho tělo zahrabal do písku (Exodus 2,11-12). Faraon se o tom dozvěděl a chtěl Mojžíše zabít. Mojžíš proto uprchl do Midjánu, území na východ od Akabského zálivu.

O jeho odchodu je zmínka i v Koránu, kde je toto místo nazváno Madján. Zde si po nějaké době vzal za manželku Siporu, dceru midjánského kněze Jitra. Sipora mu porodila dva syny: Geršoma a Eliezera.

Mojžíš se stal pastýřem a pásl stáda v oblasti Rákosového moře. Jednoho dne, když pásl stádo svého tchána, dostal se k Boží hoře Chorébu (Exodus 3,1) na Sinajském poloostrově. Tam ho z hořícího keře oslovil Bůh Abrahámův, Izákův a Jakubův a odhalil mu své jméno i jeho výklad: „Jsem, který jsem“ (Exodus 3,14).

Hebrejské vyjádření Ehjé ašer ehjé lze překládat i budoucím časem: „Budu, který budu.“

Boží hora a oznámení Božího jména odkazují už předem k událostem na Sínaji po vyjití Izraele z Egypta (Exodus 19nn). Na Sínaji uzavřel Bůh se svým lidem smlouvu a vydal mu své Desatero (deset přikázání).

Bůh si vybral Mojžíše, aby vyvedl Izrael z egyptského otroctví. Mojžíš zprvu neúspěšně jedná s faraonem, který odmítá Izraelity propustit, proto následuje deset „egyptských ran“: zkažení vod, žáby, komáři, mouchy, dobytčí mor, krupobití, kobylky, temnota a pobití všech prvorozených. Korán mluví jen o pěti ranách.

Vyjití Izraele z Egypta připomíná největší izraelský svátek Pesach (aramejsky pascha). Hebrejské slovo pesach znamená „přechod“, tj. přechod z otroctví do svobody v zaslíbené zemi.

Celkem opustilo Egypt 600 000 mužů, které doprovázely jejich ženy a děti (Exodus 12,38). Faraon, který svolil k jejich odchodu, se však ještě nevzdal a rozhodl se je pronásledovat. Mojžíš na Boží příkaz vztáhl ruku s holí nad mořem. Moře se rozdělilo a vytvořilo cestu pro izraelský národ.

Rudé moře.

Exodus 14 21-22 (ČEP): Mojžíš vztáhl ruku nad moře a Hospodin hnal moře silným východním větrem, který vál po celou noc, až proměnil moře v souš. Vody byly rozpolceny. Izraelci šli prostředkem moře po suchu. Vody jim byly hradbou zprava i zleva.

Faraonovi vojáci se svými vozy vjeli za Izraelity doprostřed moře. Mojžíš znovu vztáhl ruku s holí nad moře. Moře se vrátilo a egyptská armáda se utopila.

Tradiční pohled na vyjití z Egypta říká, že ve 13. stol. př. Kr., za vlády Ramesse II. a jeho nástupce Merenptaha. Jiný pohled počítá dokonce s 15. stol. př. Kr. (18. dynastie). Hatšepsut je srovnávána s faraonovou dcerou, Thutmose III. s faraonem, před kterým Mojžíš z Egypta utíká do Midjánu, a Amenhotep II. je faraon exodu.

Mojžíš v podání Bible je zvláštní směsí heroického a lidského, „člověk, který jedná s obrovskou jistotou, pod jejíž slupkou se ale skrývají všechny druhy pochybností a občas i naprostý zmatek“ (Paul Johnson, Dějiny židovského národa, 2. vyd., Rozmluvy/LEDA, Praha 2007, s. 38).