Arabská kuchyně a jídla: Poznejte TOP národních jídel

Arabská kuchyně je pestrá, plná vůní, chutí, vždy z čerstvých surovin a velmi zdravá. A není to zdaleka jen kebab nebo falafel. Jaké jsou národní pokrmy arabských zemí?

Sestavili jsme žebříček TOP jídel, které nám chutnají nejvíc. Které byste si dali nejradši vy a které jste už měli možnost ochutnat? Podělte se s ostatními v komentářích.

• Kibbeh (Libanon)
• Kuskus (Maroko)
• Kibbeh Bil Sanieh (Sýrie)
• Musakhan (Palestina)
• Mansaf (Jordánsko)
• Zerb (Beduinská kuchyně)
• Shuwa (Omán)
• Saltah (Jemen)
• Masgouf (Irák)
• Falafel (Univerzální street food jídlo)
• Biryani (Pakistán)
• Merguez (Alžírsko)
• Kabsa (Saúdská Arábie)
• Ful (Súdán)

Kibbeh (Libanon)

Trochu provokativně dáváme libanonský národní pokrm „až“ na páté místo. Libanonská kuchyně bývá často považována za nejlepší arabskou kuchyni. Je samozřejmě vynikající a možná i nejlepší, ale faktem je, že její popularita přímo souvisí s velikostí komunity Libanonců žijící ve světě, kteří ji proslavili. Libanonská kuchyně patří do rodiny tzv. levantských zemí a je velmi podobná kuchyním Jordánska, Sýrie a Palestiny.

A co je tedy kibbeh? jsou to smažené koule nebo šišky z bulguru a mletého jehněčího nebo někdy kuřecího masa. Podává se tradičně s chlebovými pita plackami, jogurtovým dipem a salátem.

Kuskus (Maroko)

Marocká kuchyně se od té z Levanty poměrně liší. Přesvědčit se o tom můžete i na našich poznávacích zájezdech do Maroka.  Je to dáno jak odlišnou geografickou polohou tak jinými kuchyněmi, které ji ovlivnily. V Maroku a jeho tradičních jídlech najdete inspiraci berberské, arabské, středomořské a africké kuchyně.

Národním jídlem je jednoznačně kuskus, který se připravuje v tradičních hliněných kónických nádobách zvaných tažín. Spolu s kuskusem se v nich dusí maso, zelenina, bylinky, často také olivy a různé ovoce. Díky tvaru tažínu, jsou jídla v něm připravená krásně šťavnatá a všechny chutě a vůně se dokonale promíchají.

Kibbeh Bil Sanieh (Sýrie)

Syrská kuchyně je velmi podobná té libanonské a její národní pokrm je vlastně zdravější variantou libanonského kibbehu. Není totiž smažený, ale peče se v troubě a připomíná slaný koláč.

Jmenuje se Kibbeh Bil Sanieh a skládá se ze tří vrstev masa a cibule. Horní a spodní vrstva je z mletého masa, bulguru, směsi koření a cibulové pasty. Střední vrstva je z jemně nasekaného masa restovaného s cibulí a pražených piniových oříšků. Takto připravené maso se dá mezi spodní a vrchní vrstvu a peče se po dobu 40-50 minut. Kibbeh Bil Sanieh se podává s jogurtem jako kousky dortu.

Musakhan (Palestina)

Nepleťte si palestinský národní pokrm s řeckou musakou, která se dost odlišuje. Musakhan je chuťově bohaté jídlo z kuřete pečeného s cibulí, škumpy, nového koření, šafránu a smažených piniových oříšků podávané na chlebových plackách muhammar.

Kromě Palestiny je populární i v sousedním Izraeli, především u arabské menšiny a syrských drúzů.

Mansaf (Jordánsko)

Jordánský národní pokrm mansaf to u nás vyhrává díky své propracovanosti a také rituálům spojených s jeho podáváním a konzumací. Je to opravdu slavnostní jídlo, jak se na národní pokrm sluší a patří. Připravuje se ze skopového masa (někdy se nahrazuje kuřecím), které se vaří spolu s cibulí, česnekem a bobkovým listem v omáčce, jejíž základ tvoří sušený jogurt z kozího mléka zvaný džamíd.

• Psali jsme také o nápojích a stravování v Jordánsku.

Hotový mansaf se podává na velkém tácu s vařenou rýží, tenkými chlebovými plackami, dochucuje se kořenící směsí baharat, praženými mandlemi, piniovými oříšky a zelenou petrželkou. V Jordánsku je tradiční součástí slavnostní tabule při svatbách, narozeninách, Svátku oběti a podobných příležitostech.

Konzumuje se tradičně ve stoje a všichni strávníci jedí ze společného tácu. Muži jí pravou rukou a ženy lžící.

Recept na mansaf částečně vychází z původní beduínské stravy, ale rýže a džamíd se začaly používat až v průběhu dvacátého století. Pověst mansafu jako jordánského národního jídla tak vznikla až za vlády Hášimovců z potřeby vybudovat specifickou identitu mladého státu.

Dobrý mansaf si v restauracích moc neužijete, je to především jídlo pro rodinné setkávání. Na našich poznávacích zájezdech do Jordánska ale víme, kde ho najít.

Zerb (beduínská kuchyně)

Zerb je tradiční beduínský pokrm a moje nejoblíbenější jídlo arabské kuchyně. Je to vlastně takové podzemní barbecue. Do drátěného koše se dá jehněčí, skopové a kuřecí maso, brambory, cibule a další zelenina. Ten se pak spustí do jámy v zemi, na jejímž dně jsou rozžhavené uhlíky, přikopí se a dokonale utemuje hlínou a pískem. Takhle se nechá 2 – 3 hodiny grilovat, dusit, udit a vařit zároveň a výsledkem je dokonalá chuťová bomba v podobě křehkého a šťavnatého masa a zeleniny.

Tuto lahůdku si můžete vychutnat třeba v poušti Wádí Rum na našich zájezdech do Jordánska.

Shuwa (Omán)

Ománská kuchyně si obvykle vystačí s několika surovinami. Jejich umným mísením však může vzniknout nespočet dobrot, tak vynikajících a pro nás zvláštních, že na ně nedokážete zapomenout.

Shuwa je v Ománu sváteční pokrm. Jde o kozí nebo jehněčí maso pečené velmi dlouho v podzemní peci. Díky tomu je při konzumaci neuvěřitelně jemné. Před samotnou tepelnou úpravou je ale třeba ho řádně okořenit a přidat k němu vybrané bylinky, nesmí chybět česnek a olej.

K masu se pak často servíruje rýže basmati s troškou citrónové šťávy, špetkou skořice a zázvoru, s cibulí a šafránem.

Omán každopádně patří mezi ta kosmopolitnější místa v arabském světě v kontextu stravování díky mnoha vlivům, které sem pronikly spolu se zahraničními pracovníky především z Asie. Na našich poznávacích zájezdech do Ománu si proto můžete zajít třeba na skvělou nepálskou, bangladéšskou nebo somálskou večeři.

Saltah (Jemen)

Jemenská kuchyně vychází z tradiční arabské, ale můžeme si v ní všimnout vlivů kuchyně indické a turecké. Pokud někdy ochutnáte nějakou tu klasickou jemenskou pochoutku, pravděpodobně se setkáte s nejpoužívanější směsí koření hawaij, složenou z anýzu, fenyklu, zázvoru a kardamomu.

Saltah býval pokrm chudých vařený ze zbytků potravin, které věnovala bohatší vrstva. V severní části Jemenu se s ním setkáte častěji než kdekoli jinde. Servíruje se zpravidla k obědu. Jeho základem je guláš (maraq), následuje pěna z rostlinky zvané pískavice řecké seno a zapomenout se nesmí na směs koření sahawiq (česnek, chilli papričky, rajčata a vybrané rozemleté bylinky).

Saltah se obvykle podává s plochým chlebem (khubz mulawah), strávníci ho používají k nabírání pokrmu.

S trochu jinou jemenskou kuchyní se setkáte na našich zájezdech na Sokotru, kde hrají prim ryby a mořské plody.

Masgouf (Irák)

Irácká kuchyně je typická tím, že na rozdíl od tradiční arabské používá o něco méně koření. I tak si ale pochutnáte a zakusíte nádech exotiky. Ačkoli tím pravděpodobně nejrozšířenějším pokrmem v Iráku je kebab, představíme vám tu pokrm zvaný masgouf.

Masgouf je ryba marinovaná se solí, s olivovým olejem a tamarindem, který se dodnes v některých částech světa užívá jako léčivo (např. k tišení horeček). Nejčastěji jde o sladkovodního kapra, i proto se hodně jí hlavně ve městech podél řeky Tigris.

Běžné je i vynechání marinády (pokud je ryba čerstvá), následuje jen osolení ryby a pečení na otevřeném ohni. Díky soli vzniká nezaměnitelná křupavá krusta a zážitek je skutečně delikátní.

Na našem poznávacím zájezdu do Iráku budeme všechny možné dobroty ochutnávat.

Falafel (Univerzální street food jídlo)

Původ falafelu, oblíbeného pokrmu na Blízkém východě, není jasný. Jedl se už totiž ve starověkém Egyptě.

Falafel jsou kuličky z rozdrcené cizrny nebo zelených fazolí. Cizrna neboli římský hrách je luštěnina, která má vysoký obsah vlákniny. K ochucení falafelu se používá koriandr, římský kmín, česnek a čerstvá petržel. Všechno se smíchá a smaží několik minut na oleji.

Nejčastěji se falafel podává v pita chlebu s humusem, jehož hlavní složkou je sezamová pasta nazývaná tahini. Oválná placka se rozřízne a naplní jako kapsa samými chutnými ingrediencemi.

Biryani (Pakistán)

Biryani je tradiční jídlo oblíbené arabské části populace v Pákistánu a Indii, které pravděpodobně pochází z Persie. Je to jemně kořeněný masitý nebo zeleninový pokrm s rýží basmati. Tato rýže s aromatickou vůní se pěstuje v Indii a Pákistánu na úpatí Himálají.

Biryani bylo původně jídlem pro vyšší společenské vrstvy. V upravené, vegetariánské podobě se pak rozšířilo i mezi obyčejným lidem. V tradičních receptech se používá co nejvíce původních surovin, například kokosové a kozí mléko, máslo ghí, koriandr, kurkuma, badyán, chilli, zázvor, kari listy, fenykl, římský kmín, kardamom.