Arabská kaligrafie: když se slova a věty na papír takřka malují

Připomíná fantastické čarování s klikyháky, které v nás vzbuzují úctu i respekt z neznámého. Zaujme vás svými linkami, tahy, silou i křehkostí. Arabskou kaligrafii nenecháte bez povšimnutí.

Když se jednou podíváte do arabského světa, je pravděpodobné, že se do něj vrátíte, pak znovu a znovu, až si ho dočista zamilujete. A s ním taky jeho atmosféru a písmo, které se dá vyvést tak krasopisně, až jeden žasne.

• Arabština: 16 věcí, které o ní nejspíš nevíte

Právě o tom je kaligrafie – jde o krasopis, jakési prastaré řemeslo a umění ručního psaní. Na okrasné nápisy se člověk může dívat do aleluja, a to i v případě, že vlastně neví, co je obsahem použitých grafických znaků.

S jistou formou krasopisu se setkal každý, kdo chodil do školy (a učil se psát) mezi 30. lety 20. století a školním rokem 2009/2010 – před dobře známým jednotahovým psaním se totiž vyučoval krasopis, u nějž nechyběly třeba přítlaky, které se projevovaly rafinovaným stínováním.

• Vždy bylo o čem psát. Znáte historii objevu svitků od Mrtvého moře?

Arabská kaligrafie jako nutnost i umění

Arabská kaligrafie zavání nejen vzdáleným světem a odlišnou kulturou, ale i dávnými dobami. Ke krasopisu se muslimové dostali pravděpodobně tak, že hledali formu, jakou by mohli vyobrazovat živé bytosti a lidské postavy, což se v islámu zakazuje jako projev jakéhosi modlářství. Nezbývalo než najít způsob, jak právě tyto zakázané prvky do komunikace vnést. A tak vznikla arabská kaligrafie.

Ta je pro muslimy symbolem krásy, síly a jednoty, ať už je použita na předmětech každodenní potřeby, nebo jako dekorace interiérů a exteriérů mešit a hrobek. Ostatně už jste určitě slyšeli, že islám je náboženstvím knihy, což odkazuje na jeho šíření především skrze písmo.

Arabské písmo je samo o sobě nádherné

Je nezvyklé, ale nádherné. Arabské písmo je založené na fénickém typu písma, což má společné například s řeckým písmem nebo s hebrejštinou. Píše se zprava doleva a většina písmen má hned 4 podoby – podle toho, jestli se ve slově vyskytuje na začátku, uprostřed, na konci nebo úplně samostatně.

Arabština taky v psané podobě nezaznamenává krátké samohlásky, s výjimkou se lze setkat v náboženských textech, kde by mohlo dojít k mýlce. Nerozlišuje ani velká a malá písmena a setkáte se v něm s hamzou, což je znak pro ráz.

Písmena jsou tvořena 17 znaky, které se dál vzájemně liší tečkami (jednou nebo více) nad nebo pod vybraným znakem.

Už arabské písmo samo je úchvatné. Když ho ovšem šikovná ruka vyvede krasopisně, je to pohlazení pro oči.

6 stylů písma v arabské kaligrafii: který vás zaujme nejvíc?

Arabská kaligrafie překvapuje svým provedením i díky tomu, že „vyznává“ hned 6 stylů písma!

Zdroj

Naskh

Naskh patří k nejstarším stylům. Světlo světa spatřil v 10. století. Vyniká elegancí a rytmikou, nejčastěji byl používán k zapisování Koránu. Pro všechny, kteří znají arabštinu, je tento styl velice snadno čitelný a je poměrně rozšířený mezi „obyčejnými smrtelníky“.

Typické znaky: vodorovné nožky, hluboké oblouky, protáhlejší slova

Thuluth

K nejrozšířenějším stylům dekorativního písma patří taky Thuluth. Ten pochází ze 7. století, rozšířil se ovšem až o dvě staletí později a k zápisu Koránu se nepoužíval. Oblibu si ale u lidí získal coby typ písma pro kaligrafické nápisy, tituly, značky, ozdoby.

Typické znaky: hlavičky písmen se zpětnými háčky, propojení až prolínání písmen, plné proporce

Kufi

Tento typ písma používali během období raného islámu kněží. Původ má v 8. století, v době po založení měst Basra a Kufa. Má dokonce několik variant.

Kufi poměrně snadno poznáte – písmo totiž nebývá vysoké, zato však protáhlé. Proto se používá třeba na popis obdélníkových podkladů, které krásně vyplňuje.

Typické znaky: hranaté tvary, geometrická skladba

Ta’lik

Tzv. závěsné písmo údajně vytvořili Peršané z již existujícího, leč nepříliš známého písma Firamuz. Používá se od 9. století a je nesmírně oblíbené především u tureckých, perských a indických muslimů. Ta’lik i jeho novější verze Nasta’lik byly styly hojně používané při opisovaní literárních děl.

Typické znaky: výrazný sklon vpravo, rozdíl mezi tenkými a silnými tahy, překrývání písmen

Ruk’a

Tento typ písma je jakýmsi „míšencem“ typů Naskh a Thuluth. Používané geometrické tvary se podobají thuluthu, ale jsou menší a zaoblenější.

Oblíbili si ho především osmanští kaligrafové, jak doba pokročila, písmo se upravovalo a nakonec se z něj stalo nejoblíbenější písmo pro běžné psaní. K vidění je proto třeba i v tiskovinách.

Typické znaky: krátké vodorovné tahy, zhuštěná struktura

Deewani

Teprve v 15. století vytvořili kaligrafové z Osmanské říše styl Deewani, který vychází z písma Ta’lik. Psali s ním hlavně osmanští úředníci. Největší rozmach zažilo v 17. století, kdy ho proslavil známý kaligraf Šala Paša.

Z Deewani se vyvinul ještě styl Deewani Džali, který na první pohled poznáte podle dekorativních vzorů v mezerách.

Typické znaky: propojení slov, absence teček pro označení samohlásek,

Kombinace znaků s estetickými prvky

Pokud ovládáte arabštinu a rozumíte jejím znakům, pak vás nejspíš arabská kaligrafie nadobro uchvátí. Nejde totiž jen o běžné zápisy, ale bez pochyby i o umění kombinované s geometrickými vzory, figurálními a květinovými motivy. Nakonec může každý takový zápis působit jako velevážené a ctnostné výtvarné umění…