9 nejzajímavějších pouštních zvířat
Láká vás vidět a na vlastní kůži zažít poušť? A víte, že v ní rozhodně nemusíte být sami? I v neúrodných a nehostinných částech planety totiž žijí zvířata. A ne jen tak ledajaká!
Pojďte se se mnou podívat, kterých 9 nejzajímavějších zvířat můžete zahlédnout. A čím jsou vlastně tak úchvatná?
- Štír
- Velbloud
- Fenek berberský
- Surikata
- Kobra egyptská
- Adax núbijský
- Pštros dvouprstý
- Slon pouštní
- Kočka pouštní
Štír
Podobu štíra známe nejspíš všichni. Dlouhá klepetovitá makadla tvoří jeden jeho nezaměnitelný konec, na tom druhém se pak nachází jedový ocásek (telson). Zatímco klepety se snaží uchvátit kořist nebo si jimi namlouvá protějšek, jed z telsonu pak používá k paralyzování nebo zabití kořisti. Díky tomu, že jed působí velice rychle, má štír příležitost ihned kořist sníst.
Přesto jsou štíři plachá zvířata a útočí jen po provokaci. Většina jejich druhů ani není pro člověka nebezpečná, po bodnutí přichází jen bolest a otok. Existují ale i druhy, které mohou člověka zabít – mezi nimi se vyznačuje štír tlustorepý, který se vyskytuje v severní Africe.
Štír přežije hluboké mrazy i vysoké teploty, dokáže tři dny nedýchat a jeden rok nejíst. Na planetě se vyskytuje už od doby, kdy ji obývali i dinosauři.
Nejmenší štír má délku 1,1 cm, ten nejdelší pak neuvěřitelných 23 cm.
Velbloud
Ať se vydáte do Jordánska, Maroka, nebo podobných zemí, pravděpodobně vždy narazíte na velblouda. Tento sudokopytník má elegantní přízvisko „koráb pouště“ a místní by bez nich měli život opravdu tuze těžký.
Velbloud dorůstá délky 380 cm a obvykle se dožívá 20–40 let, výjimečně 50 let. K obživě mu stačí jen řídký a tuhý porost. Proto lidé velbloudy chovají ve stádech o 5–15 kusech (někdy až o 30 kusech) na místech, která bychom označili za dost nehostinná. Jim to ale stačí.
To nejobdivuhodnější na velbloudovi je snad pro všechny lidi hrb (jeden nebo dva). Do hrbu dokáže velbloud uložit na 40 kilogramů tuku, ze kterého na cestách čerpají energii. A velbloudí plivání? To jednoznačně vyjadřuje nespokojenost!
Projet na velbloudovi se můžete např. na našich poznávacích zájezdech do Jordánska a zájezdech do Maroka.
Fenek berberský
Malý roztomilý pejsek s velkýma ušima. Přesně tak byste nejspíš popsali fenka, kterého už jste možná i spatřili při návštěvě zoo. Nejmenší psovitá šelma na světě váží do 1,9 kg a dorůstá délky 41 cm. Vyskytuje se hlavně v severní Africe, kde žije především na pouštích.
Fenek se živí drobnou zvěří, jako jsou ještěrky, ale nepohrdne ani datlemi nebo hlízami. Má skvělý zrak a vynikající sluch – jeho velké uši ovšem mají ještě jednu funkci. Díky nim se totiž fenek ochlazuje! A vůbec – vzhůru je spíš v noci, aby se ochránil před denním horkem.
Fenka si dokonce můžete i ochočit a chovat ho doma. Jde sice o psovitou šelmu, ale hravě se naučí chodit na kočičí toaletu. Navíc je úžasně mazlivý, a jakmile si člověka oblíbí, bere ho jako svou smečku.
Surikata
Tuto drobnou promykovitou šelmu pravděpodobně už nejspíš také znáte. Svým komickým „zvědavým“ postojem si získala srdce nejednoho člověka. Surikata dorůstá do výšky až 35 cm, dosahuje hmotnosti až 975 g a ocas mívá dlouhý 17–25 cm.
Surikaty bývají hnědé až stříbrnohnědé a na hřbetě mají 8 tmavších proužků, typické jsou i tmavé kroužky kolem očí a tmavší špička ocasu. Žijí v koloniích do 30 kusů, a to v podzemních soustavách nor. Dožívají se 9–13 let.
Toto zvířátko se živí hlavně drobnými živočichy, jako jsou malí savci, malí plazi, chutná mu hmyz a nebojí se vybírat ptačí vejce. Dokáže dokonce chytit a zabít štíra a velkého pavouka. Z rostlinné potravy mu vyhovují šťavnaté kořeny, divoké pouštní melouny, hlízky a cibulky pouštních rostlin.
Kobra egyptská
Ve výčtu nejzajímavějších pouštních zvířat nám nemůže chybět had, konkrétně tedy kobra egyptská. Tento jedovatý had žije v severní Africe a na Arabském poloostrově (Jemen, Omán a Saúdská Arábie) a patří k největším africkým kobrám – dorůstá délky až 3 m. Zbarvení se liší, většinou jde ale o odstíny hnědé s tmavšími nebo světlejšími skvrnami. Specifickým znakem kobry egyptské je hlava se širokým oblým čenichem a její kápě.
Kobru můžeme v časném ránu spatřit, jak se vyhřívá na slunci, jinak ale loví za soumraku a v noci. Zdržuje se v norách, termitištích a ve skalních štěrbinách. Občas „se podívá“ i do lidského obydlí, kam si vyrazí na lov drůbeže. Obvyklejší potravou jsou ale žáby, malí ptáci, ještěrky nebo jiní hadi.
Adax núbijský
Adax núbijský je kriticky ohrožený druh pouštní antilopy. V kohoutku dosahují výšky až 100 cm, mají silné končetiny, dlouhý trup a převýšenou záď. Co vás ale okamžitě zaujme, to je poměrně velká hlava a nezaměnitelné spirálové rohy – samice mívají 1,5–2 spirály, samci pak 2,5–3 spirály (můžou být dlouhé až 120 cm!). Díky paznehtům a paznehtkům se neboří do písku, takže je adax na život v poušti skvěle vybaven. Ty největší „kousky“ dosahují hmotnosti až 125 kilogramů.
S adaxem núbijským se setkáme ve volné přírodě, bohužel jsou ale na pokraji vyhynutí. Žijí v malých stádech o 5–20 kusech, pasou se na travním porostu, keřích a akáciích. Kvůli tomu, že běhají dost pomalu, často padnou za oběť predátorům. Když ale žijí v zajetí, kde je o ně postaráno, můžou se dožít až 25 let.
Pštros dvouprstý
Pštrosy dneska najdeme po celém světě. Největší žijící pták na světě se vyznačuje hlavně dlouhým krkem a schopností rychlého běhu – jeho průměrná rychlost je asi 55,5 km/h a maximum pak 72 km/h. Tím získává i prvenství v rychlosti coby zvíře pohybující se po dvou nohách. Dožívají se až 75 let.
Pštrosi často váží 90–130 kg, ví se ale i o samcích, kteří vážili 155 kg. Pera se mezi samci a samicemi liší – samci mívají černá pera s příměsí bílých na křídlech a ocasu, samičky jsou spíš šedé a mají jen pár bílých pár. Pštrosí pera jsou obecně měkká a mají izolační vlastnosti, zároveň působí velmi nadýchaným dojmem.
Bez zajímavosti nezůstávají ani pštrosí oči. Ty jsou největší u všech žijících suchozemských tvorů. Patří k nim výrazné řasy, které chrání oči před prachem, stejně jako třetí víčko (mžurka), která se zavírá horizontálně od vnitřního koutku k vnějšímu.
Slon pouštní
Horku a nehostinným podmínkám pouště se dokázali přizpůsobit i sloni pouštní, kteří se od slonů afrických v mnohém liší. Jsou štíhlejší, mají vyšší nohy a širší chodidla a svérázně bojují proti přehřátí – tělo si zakrývají pískem, který nejdřív pomočí, případně ho navlhčí vodou z vaku, který mají pod jazykem. Mimochodem – bez vody vydrží až 4 dny.
Se svou populací se slon pouštní zdržuje v blízkosti toku řeky, tu ale i mění, klidně se za ní vydá na dlouhou cestu. Chytří jsou sloni pouštní i v tom, že si pamatují, v kterém období kde najdou potravu nebo vodu.
Slon se obecně dožívá 60–70 let a váží od 2 700 do 6 000 kg.
Kočka pouštní
Malé kočičky, respektive jedna z nejmenších kočkovitých šelem na světě, je kočka pouštní. Hojně se nachází na Blízkém východě a na severu Afriky. Dosahuje hmotnosti 1,4–3,1 kg a výšky 24–30 cm. Najdeme ji například v Alžírsku, Íránu a v Africe v Nigeru nebo Čadu.
Už na první pohled člověka zaujme nápadně širokou hlavou a velkými ušními boltci. Tělo má kulaté, končetiny krátké a srst měkkou a hustou. Bývá pískově až šedě zbarvená a konec ocasu má černý. Díky hrubé černé srsti, která jí vyrůstá mezi polštářky, se kočka pouštní neboří do písku. V zajetí se může dožít i 13 let.
Zajímavé je, že lidé ji nezabíjejí, ačkoli si občas vyhlédne za potravu domácí ptactvo. Údajně ale na cestách doprovázela proroka Mohameda, proto je téměř „nedotknutelná“.
One Comment
Leave A Comment Zrušit odpověď na komentář
68 900 Kč
Detail zájezdu
[…] Wahiba Sands, která umožňuje zažít autentickou jízdu na velbloudech, které se řadí mezi 9 nejzajímavějších pouštních zvířat. Dále si můžete vyzkoušet sand boarding nebo relax v dunách. Kousek odsud je horský kaňon […]