Od Publikováno: 1. 11. 20236 min čteníCategories: NezařazenéViews: 349Tags:

Ukázka E-BOOKu: Jak se neztratit na Blízkém východě?

E-BOOK Jak se neztratit na Blízkém východě má celkem 14 kapitol a přes 60 stránek textu a ilustrací. Tady si můžete přečíst ukázku v podobě kapitolu o fatalismu. Pokud se vám líbí, stačí zanechat svůj email a celý e-book je váš.

Fatalismus

Víra v osud je pro islám typická. Je důležité si to uvědomit, protože to do velké míry ovlivňuje to, jak se muslimové chovají a jak jednají. Jednoduše řečeno, vše je vůle Boží (Alláhova) a Bůh určuje náš osud. Neznamená to, že by měl člověk jen pasivně sedět, nic nedělat a čekat na to, co mu Alláh nadělí. Každý muslim by měl žít správně a morálně podle pravidel Koránu. Snažit se být dobrým člověkem, zabezpečit rodinu, přispívat na chudé a tak dále. Pokud se ale stane něco špatného, není to tragédie, je to jen vůle Boží a mělo se to stát. Muslimům to pomáhá překonávat rány osudu. Zemřel někdo blízký? Je to samozřejmě smutné, i muslimové truchlí, ale přenesou se přes to snáz, protože je to vůle Boží. Alláh to z nějakého důvodu chtěl a on přece ví, co je nejlepší. Z tohoto důvodu jsou například v muslimském světě zakázány takzvané profesionální plačky. Přehrávat truchlení a dávat příliš očividně najevo svůj žal se považuje za rouhání.

Platí to ale i naopak, když se přihodí něco dobrého. Může to být narození dítěte, pracovní nebo studijní úspěch. Poplácávat se po ramenou a utvrzovat se v tom, jak jsme dobří, že jsme něco dokázali, není stylem dobrého muslima.

V první řadě to byla vůle Alláha a teprve potom vlastní přičinění. K úspěchu by se mělo přistupovat s maximální pokorou. S vírou v osud souvisí jedna z hlavních charakteristik blízkovýchodní mentality: žít přítomností, neplánovat tolik budoucnost a nehnat se za každou cenu dopředu. Jak jsem psal, člověk by sice neměl jen tak pasivně sedět, ale přece jen když je vše stejně nakonec v rukou Alláhových, tak trochu to svádí k tomu, nic přehnaně neřešit.

Inša´allah

Toto slovní spojení uslyšíte na Blízkém východě velmi často. V překladu znamená „dá-li Bůh“ a je běžným zakončením v podstatě
jakékoliv věty.

Uveďme příklad:

S řidičem, kterého jste si najali, se domlouváte na čase a místě vyzvednutí následujícího dne, aby vás vzal na výlet. Domluvíte se na osmou hodinu. On vám to s úsměvem potvrdí větou: „Tak zítra ráno v osm se uvidíme, dá-li Bůh.“ Ne, neznamená to, že by měl řidič v úmyslu úmyslně porušit vaši dohodu. On jen
zkrátka nemůže vědět, jestli si pro něj Bůh nepřipravil něco jiného. Třeba dopravní nehodu, nemoc, nebo i smrt. Tvrdit s jistotou, že něco v budoucnu nastane, totiž hraničí s rouháním. Pasoval by se do role, že ví víc než Alláh, a to není možné.

Navzdory všeobecnému přesvědčení jsou lidé na Blízkém východě docela spolehliví. Smlouvy se uzavírají podáním ruky, důvěra je zásadní. Ale i vy určitě souhlasíte, že nikdy nic není na sto procent. Stát se může cokoliv, ať už to nazýváme osudem, Boží vůlí nebo jen náhodou. A dobrý muslim zkrátka musí vždy dát s pokorou najevo, že pro splnění dohodnuté věci udělá maximum, ale inša ́allah…

A jak s tím nakládat?

Nijak. Neznepokojujte se tím – když se na něčem domluvíte, berte to tak, že to platí. A jen doufejte, že Bůh dá.

Inša´allah jako náhražka “ne”

Aneb není inša ́allah jako inša ́allah. Obyvatelé Blízkého východu mají problém se slovem „ne“. To je vlastnost, se kterou se setkáte v podstatě v celé Asii. My na Západě považujeme schopnost říct někomu jasné a upřímné „ne“ za dobrou vlastnost. Projev asertivity, silné osobnosti a upřímnosti. Místní to ale takhle nemají. Někoho odmítnout je neslušné, nevychované, arogantní. Je potřeba trochu zkušenosti, abyste poznali, že protějšek se vám snaží říct „ne“. Často použije právě inša ´allah. Pokud před inša ́allah není jasné shrnutí vzájemné domluvy, jak bylo popsané v předchozích odstavcích, pravděpodobně se jedná o „ne“.

Příklad konverzace

Vy: „Ibrahime, jak jsme se bavili o tom výletu do pouště minulý týden, myslíš, že bychom tam spolu mohli vyrazit v pátek?
Ibrahim: „Inša ́allah.“
Vy: „Dobře, tak jsme domluveni? Šlo by to třeba v devět?“
Ibrahim: „Žádný problém, zavoláme si a domluvíme se, inša ́allah.“

Pokud konverzace proběhne nějak takhle, tak se to Ibrahimovi asi moc nehodí. Nechce vás ale zklamat. Třeba zatím jen neví, jestli bude mít čas. Pátek je svátek a možná má domluvenou rodinnou oslavu (pátek není svátek v pravém slova smyslu, ale den veřejné pobožnosti). Navíc musí do mešity, vybrali jste si prostě úplně špatný den.

A co s tím? Nezoufejte, dejte tomu ještě šanci. Zavolejte Ibrahimovi druhý den a zeptejte se ho znovu. A dejte mu nějakou možnost úniku. Třeba navrhněte, že můžete i jindy, že vám to nevadí. Nebo zkuste říct, že se klidně domluvíte s někým jiným. Vidina ušlého zisku možná změní jeho názor.

Chci celý E-book zdarma

Stačí, když se přihlásíte k odběru novinek a e-book je váš. Vyplňte údaje do formuláře níže a uvidíte, jak na to.

Líbí se vám tento článek? Sdílejte ho!

Expedice do Petry
Dobrodružně laděná expedice je jako stvořená pro milovníky přírody a pěší turistiky. Půjdeme pět dní pěšky do Petry mimo turistické trasy s místními beduíny. Nezapomeneme ale ani na krásnou poušť Wádí Rum, odpočinek u Rudého moře a návštěvu dalších přírodních skvostů Jordánska.

42 900 

Detail zájezdu