Jemen: skrytá perla orientu

Ze slovenského originálu přeložil Omar Jamaein. Odkaz na původní článek zde.

Odkaz na domovský blog autora zde.

Společně se podíváme do jižního Jemenu – oblasti Hadramaut. Navštívili jsme ho v květnu 2023.

Existuje jemenský vtip, ve kterém se Adam a archanděl Gabriel vracejí na návštěvu Země. Když dvojice přelétá nad různými zeměmi světa, Gabriel se ujímá role průvodce. „Tohle je Francie a tady zase Itálie,“ popisuje anděl. „Tady leží Řecko a tady je Jordánsko.“ Adam se však celou dobu tváří zmateně, až nakonec přizná: „Gabrieli, víš co, já to tady vůbec nepoznávám.“ „A co?“ ptá se. Nakonec oba letí do jižní Arábie a zde se Adamova tvář rozjasní. „Aha, to je Jemen,“ zvolá a na Gabrielův tázavý pohled dodá: „Tady se nic nezměnilo.“ „Aha, to je Jemen,“ řekne.

Jemen – země bez Mac Donaldu

A tak to je, milí čtenáři. Pokud hledáte na světě zemi, kde ještě prakticky neexistuje globalismus, kde nenajdete prodejny McDonald’s ani žádné velké supermarkety, kde většina lidí chodí v tradičním oblečení, je to Jemen. Sám jsem nečekal, že mě tento kout světa natolik zaujme. Směle jsem si myslel, že největší „divočiny“ světa včetně Afghánistánu, Iráku a Somálska jsem už navštívil, ale Jemen mě doslova dostal. Nikdy jsem si nebyl tak jistý, že já a cestování rovná se naprosto neturistická oblast, a přesto by Jemen mohl být cestovatelským rájem. Není.

Proč tomu tak je? Jemen v současné době zažívá humanitární krizi, a to právě kvůli konfliktu mezi severní a jižní částí země, kde si mocnosti opět vyřizují účty. Sever – vliv Íránu, jih – vliv Saúdské Arábie, Spojených arabských emirátů a samozřejmě nesmí chybět USA. Kdo trpí nejvíce? Pouze místní obyvatelé a ekonomika země, která je v podstatě zcela zmrazena.

Jako na jiné planetě

Ale stručně řečeno. Někde na periferii jsem vnímal Jemen jako zemi, která by mohla být zajímavá, ale teprve z nedávných vyprávění a fotografií odvážných cestovatelů, jako jsou Lenka Hrabalová a Martin Navrátil, jsem se rozhodl zemi navštívit, a to i v době válečného konfliktu, protože kdo ví, jestli nebude hůř. Společnost mi opět dělá kamarád Martin Ďurikovič, který je sice věčný „morous“, ale asi by se mu dalo všechno odpustit, protože jinak je to prostě dobrák.

Spojíme se s místní agenturou, která dokáže zajistit bezpečný pobyt cizince v zemi i v těchto krutých chvílích, a s „klubkem“ papírů a povolení v krátké době vyrážíme směr Jižní Arábie. Přijíždíme do Ománu, a zatímco tato země jako by věděla, kam směřuje, a je rozvinutější než naše rodná země, překročením hranice s Jemenem vstupujeme do jiného světa, doslova na jinou planetu.

Mladí kluci opásaní dýkami (často si říkáte, jestli už jsou vůbec dospělí), přes rameno přehozený kalašnikov, tradiční „sukně“ a žabky. Takoví gangsteři vám kontrolují doklady. Zuby zkažené od žvýkání kátu (místní droga), ale vždy se zájmem pozorují západní odlišnosti.

Naši průvodci si nemohli počínat lépe. Po vyřízení formalit nás okamžitě odvádějí do místní restaurace, kde si rychle uvědomujeme, že následujících 5 dní v Jemenu budeme kromě návštěvy zajímavých míst hlavně jíst. Jemenská kuchyně je fantastická. Nejčastěji se podává kuřecí, telecí, ale také velbloudí nebo kozí maso. Nevím, co do těchto pokrmů přidávají, ale nechápali jsme, jak může být jídlo stále tak chutné. Snídaně, obědy, večeře – na každém místě – nebe v hubě.

U nebeských bran

Po ujetí 600 kilometrů z ománského Salalahu (kam jsme přiletěli) do Tarimu (prvního města v Jemenu) nás okamžitě ohromila architektura města. Mešity jsou nádherně zdobené a vypadají trochu jako z pohádky. Staré město je doslova všude a procházíte se po něm jako před stovkami let. Tarim je proslulé místo islámské vzdělanosti – najdete zde knihovnu starých spisů a 354 svatostánků, což je přesně počet dnů v islámském kalendáři. Pokud jste tedy muslimové, můžete každý den v roce navštívit nějakou mešitu. Ale proč tomu tak je? V dávných dobách lidé z Tarimu cestovali do Egypta, aby si vydělali peníze – a když byli úspěšní a zbohatli, vrátili se do svého rodného města a nechali si postavit mešitu jako poděkování Alláhovi za to, že jim umožnil prosperitu. Nacházejí se zde také tři velké hřbitovy a legenda praví, že jeden z nich skrývá vstup do ráje. Pokud máte dostatek času, můžete se pokusit tento vchod najít. Možná budete mít štěstí. Říká se také, že nikde jinde nenajdete tolik Mohamedových proroků jako zde.

Deštník nebo zbraň

Nedaleko Tarimu se nachází město Sejun, kde najdete krásný palác – takzvaný palác Kathiri, který byl původně pevností a po mnoha přestavbách se stal oficiálním sídlem sultána. Dnes se v jedné části paláce nachází archeologické muzeum a v druhé knihovna. V Sejunu dostaneme také hotel s bazénem. Představte si nejluxusnější hotel, v jakém jste kdy byli. Máte s sebou zbraň? Žádný problém. Odložte si ji na recepci jako deštník. Vinnou války je náš pohyb omezen na údolí Hadramat. Ale je to oblast větší než Slovensko. Zbraň tu může mít každý, nikomu to nevadí. Kdo chce, může si ji koupit na ulici. Jen si ji nesmíte vzít domů. Letecké společnosti se ke zbraním staví velmi odmítavě.

Další věc, která nás přinejmenším šokuje, je fakt, že Jemen je fantasticky chudá země. Dojídáme v restauraci na terase, a jakmile se vrátíme do auta, sledujeme, jak parta Somálců dojídá zbytky, které jsme tam nechali. Nebo jako malá holčička slije tři nedopité kávy dohromady a vypije ji. Kdybych nebyl v Somálsku, řekl bych, že větší chudobu a zoufalství ze současné ekonomické situace jsem nikde na světě nezažil. Průměrný plat se tu pohybuje kolem 60-100 dolarů, přičemž celodenní příděl nejkvalitnějšího kátu stojí asi 30 dolarů. Místní droga, kterou tu žvýká doslova každý. Před válkou to bylo 80 % mužů, 40 % žen a 15 % dětí. Za války možná ještě víc. Konzumace této drogy v praxi vypadá tak, že člověk vezme do ruky kousky listů a stonků, vloží si je do úst a žvýká, dokud se mu na tváři nevytvoří pořádná boule. Žvýká, žvýká, žvýká, čímž se z rostliny uvolňují látky, které mají sílu podobnou amfetaminu. Podle našeho řidiče, který žvýká kát každý den, máte pocit, jako byste byli králem. Máte pocit, že dokážete cokoli a že můžete najít řešení jakéhokoli problému. Muži prý mají po užití katu také silnější erekci. Ze strany žen však zaznívá protiargument, že tomu tak úplně není.

Manhattan Arábie

Už jste slyšeli o starověkých mrakodrapech? Po druhé světové válce jsme se v Evropě začali setkávat s výstavbou mohutných sídlišť. Avšak v Jemenu kolem let 1500-1600 n. l. začali stavět sídliště podobná těm dnešním. Domy namačkané jeden na druhém, některé až osmipatrové. Jedno z těchto míst můžete navštívit ve městě Šibam, které je od roku 1982 pod záštitou UNESCO. Nyní v něm žije zhruba 7 000 obyvatel a pro oči cizince je to skutečně impozantní místo. Úzké uličky jako v Itálii, jen se nacházíte v úplně jiné části světa. Jen tak bloumáte ulicemi a pozorujete život, jak si dobytek ustele na schodišti nebo jak místní sedí ve stínu, povídají si a stěžují si na „západní svět“. Chcete suvenýr? Kromě tohoto místa ho pravděpodobně nikde jinde nenajdete. Můžete si koupit pohlednici, kazetu nebo CD s orientální jemenskou hudbou. V jednom z obchodů najdete malého chlapce, který vyřezává suvenýry ze dřeva. Otevřeno mají vždy jen tehdy, když přijedou turisté, a to je tak jednou, dvakrát, třikrát za tři měsíce. Můj parťák Maťo je doslova posedlý magnetkami. Chce si jich pár přivézt na Slovensko a rozdat je rodině a přátelům. Ptá se všude, v obchodech, u průvodců, u prodejců hodinek, a pořád nic. Ptá se každý den a celý náš pobyt. Od prvního dne vím, že je nedostane, ale nechci ho zklamat. Myslíte, že našel nějaký z těch magnetů?

Večer trávíme na nedalekém kopci nad Šibamem a rozjímáme nad západem slunce. Abdul jako vždy přežvykuje kat.

V turistickém světě je člověk zvyklý najít v dané zemi pár míst, kam se jezdí, a většinou ta místa opravdu stojí za to, až na ten nával turistů. Jemen mi připadá jako země, kde se dají najít poklady na každém rohu. Když si odmyslíte auta a mobily, je to jako vrátit se o několik set let zpátky. Fascinuje mě, když lidem o této zemi vyprávím, že o ní vlastně nic nevědí, a dokonce si často myslí, že Jemen je v Africe.

Pepsi na poli

A jedeme dál. To nejkrásnější místo nás teprve čeká. Nachází se v údolí Wadi Doan, je to městečko na útesu obklopené malými políčky, kde je od časného rána slyšet ruch pracujících lidí. Na celou scenérii se díváte shora a alespoň na chvíli máte pocit, že je vše dokonalé. Druhý den sjíždíme z letoviska, kde jsme ubytováni, s místní smetánkou a prohlížíme si místo zblízka. Asi třináctiletý chlapec nám vysvětluje, že jeho prací je odhánět ptáky, aby nevybírali z polí. Ptáme se ho, jak to dělá. Naznačuje, že je odhání pistolí. Když se ho ptáme, kde má zbraň, nedokáže odpovědět. Po chvíli potkáváme pána, který jako jediný žije ve skalním městě a má klíč od brány. Náš průvodce si myslí, že bychom měli jít dovnitř, a žádá po nás 100 dolarů a my hned pochopíme, že tohle místo asi v minulosti nebylo tak neturistické. Jakmile vidí, že odcházíme, snižuje cenu na polovinu. Říkám průvodci, ať mu přeloží, co si o tom všem myslím. Nejsme chodící peněženky, ale návštěva. Neustoupíme a pak si každý jde svou cestou.

Když se tedy vracíme z tohoto místa, všimneme si muže obklopeného několika ženami. Jsou to lidé pracující na poli. Ženy jsou úplně zahalené, jsou jim vidět jen oči, muž má na sobě sukni a modré tričko s nápisem Pepsi. Dáváme se do řeči a jedna z žen, podle očí vidíme, že je velmi stará, je dokonce ochotná se vyfotit. V jejích očích je moudrost a klid.

Jemen – šťastná Arábie

Při našem přesunu se zastavujeme na mnoha pěkných místech. Navštěvujeme hrobky, údolí, významné paláce, které jsou v současnosti prázdné, tržiště. Pozorujeme život místních obyvatel, s některými si povídáme, vznikají moc hezké fotky a já se cítím jako doma. V místě, kde se lidé stále usmívají, druží se a kde je rodina velmi důležitým aspektem společnosti. Ale hlavně, lidé tu mají čas jeden na druhého. Pracují asi 4-6 hodin denně a pak, když už je venku velké teplo, po vydatném obědě odpočívají. Často samozřejmě s hrstí katu v ruce. Celkově tu ale život plyne pomalu a já si v těchto končinách vždy úžasně odpočinu, což mi připomíná, jak je důležité nespěchat a udělat si čas na to, jak by řekl básník, přivonět k růžím. Ne nadarmo se této části světa říkalo také šťastná Arábie – Arabia Felix. Kvůli vyššímu množství srážek, lepší půdě a zelenějšímu prostředí než v okolních oblastech.

Krátká úvaha

Jaká je však budoucnost Jemenu? To zatím nikdo neví. V době naší návštěvy (květen 2023) platilo mezi oběma válčícími oblastmi příměří. Vojenské kontroly nebyly tak časté, ale byly velmi precizní a my jsme měli pocit, že bez příslušných papírů, povolení a průvodců bychom se nepohnuli ani o milimetr. Vojáci byli často velmi mladí. Dal bych ruku do ohně za to, že některým bylo teprve 15-16 let. Když řidiči chyběl kat, koupil si ho, jednoduše, na vojenském kontrolním stanovišti. Znalost angličtiny je zde velmi chabá, vše jsme si překládali přes průvodce, i když jsme znali několik desítek arabských slov a uměli se pozdravit, poděkovat a popřát si hodně zdraví. Vzpomínám si na jednoho mladíka v Sejunu, jehož znalost angličtiny byla výborná, byl velmi překvapen, že vidí turisty, a byl neuvěřitelně vděčný, že s námi může mluvit třeba jen 5 minut. Někdy, když jsme byli v obchodě nebo u holiče a já skončil dřív, jsem si jen tak sedl na schody a pozoroval ruch města. I když jsem byl oblečený v tradičním oděvu jako místní, stejně jsem budil pozornost. Na Jemencích se mi ale líbilo, že nebyli otravní, vždycky zdvořile pozdravili a nechali mě být. Neměl jsem pocit, že bych někoho obtěžoval. Zvláštní pro mě bylo, že jakmile jsme vešli do nějaké místnosti (třeba do restaurace), rozruch okamžitě utichl a všichni nás se zájmem pozorovali. Krásnější památky jsem zatím nikde v arabském světě neviděl, jedinou výjimkou by mohl být Irák nebo Egypt. Egypt je ale extrémně turistický a to má velmi negativní vliv na chování místních k cizincům, v Iráku je výhodou volný pohyb turistů. Rád bych se do Jemenu ještě někdy podíval a upřímně doufám, že tato země bude brzy přístupnější pro více lidí. V současné době je to jedna z největších cestovatelských výzev naší doby.

Jemenský hřbitov

Praktické informace o cestování do Jemenu

Vízum a příjezd

Vízum vám zajistí místní agentura, která zaručí vaši bezpečnost. V současné době není možné pohybovat se po zemi individuálně. Momentálně není možné vstoupit do Jemenu přes pozemní přechod z Ománu a je nutné využít letecké spojení z Káhiry do Sejunu. Opustit zemi po zemi do Ománu ale možné je.

Bezpečnost

V nedávné minulosti docházelo k častým únosům turistů, které ne vždy skončily dobře. Společnost je kmenová a mezi vládou a jednotlivými kmeny dochází ke konfliktům o vlastnictví půdy. V některých oblastech je nutný ozbrojený doprovod.

Aktuální situace v Hadramautu je nicméně stabilní a místní agentura ručí za vaši bezpečnost.

Ubytování

V hotelu je obvykle restaurace a na recepci můžete odevzdat vlastní nebo najatou zbraň.

Jídlo a pití

Jemenská kuchyně se vyvíjela po mnoho staletí. Každá obchodní karavana přinesla do Jemenu své speciality a místní obyvatelé některé z nich převzali. Jiné recepty se předávaly po staletí a pocházejí čistě z jemenských regionů.

Základem kuchyně jsou čerstvé suroviny a koření. Setkáte se s cizrnou, kuskusem, petrželí, mátou, koriandrem, jehněčím masem, chlebem, kukuřičnými plackami a pikantními omáčkami.

Každý pokrm doprovází káva. Moka káva pochází z Jemenu a odtud se rychle rozšířila do celého světa. Ze slupek kávových zrn se připravuje pikantní káva zvaná qishr. Alkohol je v zemi zakázán. Lze ho nahradit jahodovým nealkoholickým pivem.

Jak vycestovat do Jemenu?

Nejjistější a nejbezpečnější cesta k návštěvě skryté perly Orientu vede přes naše zájezdy do Jemenu a na Sokotru.

Vypravit se můžete i na expedici do Hadramautu s autorem tohoto článku.